Pomalu, ale jistě se nám blíží léto a s ním i vysoké teploty. Ty jsou samy o sobě příjemné, nebýt toho, že máte v rámci agi tréninku kmitat bleskově po parkuru a drilovat ( či spíše " grilovat" ) sebe a psa. To už leckdy toužebně vyhlížím na obloze mraky a prahnu třeba i po menším svlažujícím deštíku. S hafany je to stejné. Postrádám jejich neutuchající energii, rychlost a dravost. Nejrychlejší jsou při běhu z parkuru do stínu kolem stojících stromů. Se sluníčkem jsme prožily i tento víkend. Už v pátek jsem si zašla pocvičit s Annie. Těšila jsem se, ale po několika upocených bězích byla K.O a z naplánované tréninkové hodiny byla sotva polovina. V sobotu jsme jely s Elis a dalšími dvěmi Vosami ( Monikou a Kristýnkou) do Bohuslavic předvádět ukázky cvičení agility v rámci Dne dětí. Na tuto akci jsem se rozhodla vzít i mou psí veteránku Bobinku. Samotnou mě zajímalo, zda pro samé počítání svršků v šatně nepozapomněla na skočky, tunely či slalom. Pro jistotu jsem přibalila motivační klobásu a dobře jsem udělala. :-D Bobča měla pomalý rozjezd, ale pak zavzpomínala na svá mladá léta a běhala naprosto spolehlivě. O Ann jsem měla maličko obavy. Je to pošuk a všude kolem- a navíc hodně blízko- seděli diváci, pobíhaly malé děti a také postávali pejsci ( a ke všemu Ann hárá ). Ukázky ale zvládla dobře, až na ty velké oblouky kolem bočnic ( ještě že nás neviděla trenérka Lucka :-) ). Drobné chyby jsem ale přičítala tomu, že jsme vpodstatě improvizovaly, neboť na nějaké prohlídky nebyl čas a taky na ně nebyl nikdo z diváků extra zvědavý :-). Abychom naše vystoupení prodloužily, zařadily jsme prvky tance se psem, ovšem také jen tak  " bez ladu a skladu". Nejvíce se divákům líbilo couvání a chůze po zadních.

  Také v neděli jsme agilitily. S Annie. Den vypadal už od rána na pořádný pařák a taky se tak vyvinul....bylo jednoduše " na zdechnutí" !!!! Ještě nikdy jsem neviděla Ann cvičit s takovou nechutí. Po prvních dvou hezkých bězích se dostala do vysokého zahřátí a běhala jen s mým velkým přesvědčováním. Upustila jsem od hračky, protože každé zakousnutí a přetahování ji více vyčerpávalo, vytáhla jsem větší kalibr- párek a na ten jsme nakonec horko- těžko doběhaly.  Z této intenzívky nemám moc dobrý pocit. Hlavně právě proto, že jsem musela Annie k běhání přemlouvat. Možná sehrálo roli i její hárání, možná není až tak úplně ve své kůži, takže doufám, že to příště bude lepší.  Video ZDE