01.09.2024 13:51

         Někdy si tak myslím, že moje prázdniny jsou pro smečku zátěžovým obdobím. Nenápadně, ale vlastně toužebně, vyhlíží jejich konec. Každodenní životní rytmus najede zase do poklidných vod, kdy dopoledne se odpočívá a nabírá síla, aby odpoledne mohla být vydána v některé ze psích aktivit. Můj dvouměsíční pobyt se smečkou - až na malé výjimky den co den od rána do večera má své kouzlo. Je čas se zastavit na pomazlení, přetahování se  s hračkou, vycházku nebo i cílené cvičení. Pro mě ideální stav. Když se ale podívám na naše seniory, Annie a Michala, jsem trochu na vážkách, zda pocit ideálního stavu sdílí se mnou. 

          

       O Annie toho bylo napsáno mraky. Není snad na ni ani chloupek, co by nebyl "proprán" na Pacinkách. A přec je tu něco nového. Věc přirozená a nemilosrdně, leč logicky, nastupující. Stáří. Bláznivka, která dříve za celý den téměř nezavřela oči, dnes spokojeně pospává - nejraději na kuchyňské lavici, odkud má přehled po okolí, krmí nos vůněmi připravovaných pokrmů a je u zdroje smyslu svého života - žrádla. Když se chystá procházka, Michal a Koky to zvěstují širokému okolí: "Jdeme veeeeen!" Babka Anka to pro své takřka hluché uši mnohdy ani nezaregistruje a nedomáhá se společného odchodu. Možná hluchotu jen umně předstírá a následující hodinku si hodlá užít klidu bez otravného štěněte a hyperaktivní Koky. 

     Jinak ovšem absolvuje přiměřené seniorské procházky v podvečer či časně ráno a bez úmorného pařáku dokáže ještě našlapat obligátních 5 - 8 km. Na vodítku kráčí důstojně, bez tahání, okolní psy přehlíží jako velké rodné širé lány. Kdo by tomu věřil, že to takhle někdy bude vypadat...?  Stačí však, když její bystrý nos zjistí, že chvíli před námi po cestičce hopskal zajíc a je z ní zase naše ANČA v plné síle a s energií baterek Duracell. Vřesinské děti mají důvodné podezření, že do zdejších lesů zavítal Hejkal. 

Annie táhne na 15. Není však dne, kdy by na mě z jejich očí nevyskočili neposední "čertíci". "Paničko, pojď si hrát." A tak promrskáme nějaké ty triky a ona mi až dojemně dokazuje, co všechno ještě umí. Vlastně nezapomněla nic, jen fyzický fond ji už u některých kousků  omezuje. Pro mě je však stále největší psí komediant, jakého jsem kdy poznala... Komediant ve výslužbě bude koneckonců za dopolední chvíle klidu neskonale vděčný :-D. 

  Dobrácký Michal, veliký psí halama, se ze svého hlídacího teritoria na zahradě přesune na dopoledne zase k ostatním do domu. Ač je na své zahradě velmi šťastný a ostražitě ji hlídá, návrat k domácímu režimu přijme pokorně, bez jakýchkoliv projevů nevole. Nikdy se ničeho nedomáhá a žije hlavně pro svého pána. Je jeho věrným Pátkem. Nehne se od něj na krok. I na Michálka začíná útočit stáří. Běhání za milovaným tenisákem si nebývale dávkuje a jeho pohyb pomalu ztrácí jiskru mladíka. Je rozvážný a při výletech k řece jej musíme k plavání dokonce ponoukat. 

Prázdniny jsou obdobím, kdy si mohu svých psů všímat stoprocentně. Snad jen několik málo dní se obešlo bez vycházky či nějaké aktivity. Uvědomuji si nemilosrdnost času a snažím se, aby se mým psím kamarádům žilo nejlépe, jak jen to jde. A i když je konec prázdnin u mě vždy spojen s nelibými pocity, jsem si jistá, že jsme si ty dva měsíce  užili opravdu dokonale. Takže vzhůru zase do práce!