Ani jsme se nenadáli a první dekáda ledna je skoro fuč. Silvestr 2011 mizí v propadlišti dějin. Nakonec patřil k těm klidnějším. Dětičky se veselily až do ranního kuropění a my s tátou a psisky spokojeně zařezávali ve vedlejší ložnici, tak si jistě dovedete představit, jak decentní zábava dětiček to musela být. Druhý den jsme hned ráno vyrazili na novoroční procházku se čtyřmi psíky a jistě bychom se mohli rozplývat nad příjemným zážitkem nebýt nevítaného společníka, který se k nám cestou zpět po oblíbené louce přidal. Háravá Annie má totiž už asi dva týdny roztouženého ctitele. Po vesnici bezprizorně se pohybující beagl našel v posledních dnech zalíbení právě v naší zahradě. Kudy se tady dostává je záhada " zamčeného pokoje", nicméně sváteční rána tak byla zpestřena jednou pyžamovou produkcí po zahradě- to když jsme po vypuštění Anduly zjistili, že v ohrazeném prostoru je i trikolórní milovník. Několikrát létaly boty, co byly zrovna po ruce, nicméně vstup na " jeviště" byl nakonec nutný. Beagl nemohl v té hrůze rychle najít východ. Zoufale pobíhal od plotu k plotu, voňavou Andulku ve chvíli, kdy se akčně blížil táta v pyžamu s koštětem v ruce, odsunul na druhou příčku důležitosti a koukal, aby co nejrychleji zmizel než mu bude zvalchován hřbet. (To netušil, že nebezpečí tohoto druhu od táty rozhodně nehrozí). Dopadlo to dobře pro všechny. Čest Ann byla uchráněna, beagl vymajzl zadní brankou, kterou mu táta otevřel, a táta jistě sklidil " zazáclonový neutuchající potlesk" za již známou pyžamovou produkci, v níž si pravidelně střídáme role.

    Pod vánočním stromečkem našli pejsci krom kostiček a jiných mlsek i nafukovací gymnastický míč. Andulka už na něm cvičila a musím konstatovat, že je opravdu šikovná gymnastka.

    Jinak jsme v týdnu s Ann vyrazily hned na čtvrteční večerní trénování v hale. Annie byla pašák, ale potěšení z běhu jsme měly přece jen mírně pokažené  jejími střevními problémy. Uprostřed nadějně se vyvíjejícího běhu náhle holka udělala " hrbatého psa" a konzistence z ní prýštící "hmoty" dala tušit jistým zdravotním problémům. Pátek a sobota proběhly vcelku v pohodě, ale dnes se Ann tváří, jak těsně před smrtí, čemuž se tedy  moc nedivím. Psice s nadmíru vyvinutým apetitem má hladovku. Pokud se do zítřka nezlepší, budeme muset navštívit veterináře :-(. Proto jsme se vzdaly i dnešní intenzívky, na kterou jsme se tedy moc těšily :-(.

   Zašly jsme alespoň na procházku místními hvozdy. Táta vzal Bobinu a Berta, já Annie.  Nevlídné, neromanticky blátivé a uplakané počasí nám však připravilo "srajdový" (pardon) terén a příchod z vycházky znamenal pro koupelnu pohotovostní zásah. Pro psy zase doslova utrpení- jen pohleďte na ty prosící Bobčiny oči, jimiž nás sugestivně probodává při provádění generální očisty. Bobinka si s Annie porozuměla. Obě byly na louce šťastné, když mohly rejdit v zemi těmi svými vlhkými čumoni. Jak čumoň posléze dopadl můžete vidět na další ilustrační fotografii.

                                                  Boba- čunidlo

                                       Anninčin zaprasený čenich

   Místo účasti na dnešní halové intenzívce pod Eliščinou taktovkou ( sakriš, propadl mi i Elčin dárek k svátku....poukaz na intenzívku úúúplně bezplatnou :-( ) jsem trávila odpoledne s přítelem Excelem. Za jeho vydatné pomoci jsem sázela do připravených mřížek pomocníky na Vosacup- naším klubem každoročně pořádané závody . Opravdu jsme sis Excelem sebe "užili"- jen co je pravda. Jelikož mě po pracovní stránce čeká obzvlášť náročný týden, předem se svým pejsánkům omlouvám za snížený počet procházek a jinak zábavných činností. Já Vám to, hafíčci, pak zase jistě vynahradím :-).