ZÁBAVNÉ ODPOLEDNE S LIČI
Evčina Liči nenechá nikoho na pochybách, že se pro agility narodila. Radost koukat na sehraný tým, kde pes hledí zbožně na paničku, funguje takřka na myšlenku a tempo běhu se nebezpečně blíží rychlosti světla. Liči miluje ten plácek s překážkami, na němž předvádí obdivuhodné výkony. Ale jak už to chodí...když pánbíček přidá na jedné straně, ubere na straně druhé. Názornou ukázku nám poskytla kokřice při snaze zaměstnat její nos a naučit ji vypouštět energii i jiným způsobem.
Nemělo jít o žádnou odbornou lekci noseworku, v tom nejsem kovaná, chtěly jsme jen Liči ukázat, že existují i jiné psí disciplíny než je agility. Těšily jsme se, že nám psice vyjeví stejné nadání jako na překážkách. "Čokoládová lady" byla evidentně nadšena. Leč práce nosem vyžaduje jistou dávku klidu a koncentrace. Bereme vzorek skořice a Liči se to líbí. Místo koncentrace však předvádí překotnou kreativitu. Nabízí pestrou škálu možností, co vše lze s tím kouskem voňavého klacíku udělat, jen bohužel pouhé čuchnutí k němu do té pestré škály nepatří.
Liči kmitá místností s rozšklebenou mordou. Ocasem bubnuje do nábytku jak indiánský šaman do svého bubínku, upřeně hledí na paničku a očekává akci. Když panička nic neříká, jen drží v ruce to dřívko, Liči docvakne, že se následující činnost má týkat právě jeho. Položí na skořici hlavu. Odměna nepřichází, je třeba vymýšlet dále. Hrábne do ní packou...nic, vezme ji do tlamy...nic, oběhne pokoj bez skořice, pak se skořicí v tlamě, šťouchá do ní čumoněm, rozrušeně poštěkává, posléze pokňukává patrně zoufalstvím, že stále neodhalila to pravé, co po ní panička požaduje. Dělá prostě vše až na jediné - přičichnutí, které je bohužel základním předpokladem pokračování, potažmo úspěšnosti.
Není to o inteligenci, o té u Liči vůbec nepochybuji. Je to o něčem jiném. Ve školství pro to máme jistou diagnózu. "Postižení" jedinci dovádějí pedagogy k šílenství, když místo sledování výkladu například počítají vrabce na stromě před oknem, provádějí krkolomná prstová cvičení, plynule sjíždějí pod lavici, vydávají nepatřičné zvuky, zkoušejí různé způsoby sezení na židli, kreslí si a všechno možné, jen jedno nedokáží dostatečně. Koncentrovat svoji pozornost. Vlastně už pouhá vzpomínka na Ličinčinu účast ve "výchovném" kurzu pro štěňata mě v domnělé diagnóze utvrzuje.
Jedním z prvních cviků onoho kurzu byla sebekontrola u misky žrádla. Zatímco ostatní účastníci kurzu už věšeli zarámovaný certifikát o úspěšném absolvování kurzu nad postel, z Liči byl už skoro dospělý pes. Pes, který si nehodlá upírat právo okamžitě a bez průtahů vrhnout se na misku s dobrým žvancem. Touha pustit se do žrádla byla tak veliká, že snaha o zachování jistých pravidel k jeho získání skoro ohrožovala kokřici na životě. Cvik musel být vždy ukončen třeba i tím nejmenším pokrokem, protože chtít velký, psice by nežrala třeba i několik dní :-D. Jelikož platí, že trpělivost růže přináší, nakonec byl (pro Liči naprosto nesmyslný) cvik přece jen pokořen.
Evka po čtvrthodině snahy nosework vzdává. Zvlášť, když jí předvedu nad směsí zavařovaček s ukrytým vzorkem práci Airy. Ta tedy pracuje nosem opravdu ráda. Tak tedy dobře, zkusíme aspoň psí hlavolamy. Do jejich útrob schováváme dobrotky a stavíme k nim Liči. Stojí před nimi bezradně. Kouká upřeně na paničku a očekává její pomoc. Panička přechází z prvotního rozhořčení do uvolněné, pohodové nálady. Vlastně si užíváme, je to legrace. Vždyť přece nikdo není dokonalý. A všichni, co nás znají, ví, že naši psí kámoši jsou pro nás dokonalí i tak. Nosework- nenosework.
