Pomalu se stává tradicí, že svátky místo klidu zasvěcuji intenzivnímu agilitění. Místo abych dopřávala domácnosti uklízecí procedúry, pobíhám po place a devastuji si poslední zbytky svého dosud nezdevastovaného těla. Případným návštěvám pak pohotově ukazuji tabulku na zdi předsíně:

Ještě, že ji mám :-D.

Dnes na nás Eliška vytasila krkolomný parkur- prý z mistrovství světa. Vzali jsme to nejen statečně, ale také zodpovědně. Už na prohlídce jsme se cítili všichni strašně důležitě. Co teprve, když každý běh vyhlásila Marťa  jako "finálový ". Představovali jsme si skandující tribuny haly, koberec alla umělá tráva (ač  s reálnými terénními výmoly to ani náhodou nekorespondovalo), vedle sebe jsme měly "natlakovaná" psiska a sami jsme byli "extraspeciálně koncentrovaní" na výkon. Škoda, že iluze boje o mistra vydržela všem do jednoho pouze do 4. překážky v pořadí. Bohužel tu pátou se nepodařilo dát plynule bez chyby nikomu z nás. ( A to se mi všichni na prohlídce divili, jakou z toho dělám vědu :-D). Překážky 4 a 5 byly totiž postaveny k sobě v ďábelské pozici. Po výběhu z tunelu následovala skočka, která musela být skokem stočena kolem bočnice jakoby zpět a kolem další, mimochodem hodně lákavé, skočky měl pes vběhnout do zapeklitě postaveného slalomu.

O tom, jak to vypadalo se můžete přesvědčit ZDE  

Bylo jasné, že z našich týmů by na "mistra" nedosáhl žádný. Po 5. překážce už vypadal parkur nadějněji, ale co už, když "titul" byl v háji :-(

I dnes jsme měli štěstí na počasí. To si dalo zřejmě k mistrovskému parkuru záležet a vykouzlilo opravdu superpříjemný den. Když přihlédnu ke skvělé společnosti, která se na cvičáku toho dne sešla, zase jeden den, co neměl chybu :-D.

                             "Tak kdy už poběžím o toho mistra?"