Úterý patří k mým pracovně nejdelším a nejnáročnějším dnům. Jako účinnou canisterapii jsem si naordinovala cvičení u Lenky v Třebovicích. Jakožto správná matka....a ještě správnější pejskařka- jsem přesvědčila svou dceru Elišku, aby oželela úterní přednášky ve škole a místo toho zavezla svou prací zdrchanou matku k úlevné činnosti se psem. Z práce jsem chvátala jako o závod, doma jsem do batohu naházela to nejnutnější a jupíííí...směr Třebovice. Na nácvik výstavních fíglů jsme se sešly dokonce i s Evou a sestrou Anninky Argitou. Zkoušely jsme si vše, s čím se na výstavě setkáme. Od ukazování zubů, postoj, chůzi  až po klus a celkový důstojný dojem. Ze srsti a vyčesání, z něhož jsem byla nedávno tak nadšena, nebyla Lenka příliš unešena. Dle jejího názoru jsme vyčesaly chlupů moc, což ovšem již jaksi během 10ti dnů nelze napravit. Mně se tedy Annie po vyčesání líbí, tak nevím :-(. Ann, ač se sestrou, jakožto objektem rozptylování, se chovala téměř vzorně, dokonce i " čuměla" na pamlsek v ruce. Zde musím podotknout, že jsem situaci "vychytala"  tvrdým sýrem, na něhož ta mlsná huba dobře reagovala. To byla dobrota...! Pochopitelně jsem nemohla nevzít s sebou Frajera, takže Lenka pořídila i několik fotek. Kolem toho správného postoje bylo ale vždycky tolik cirátů, že zodpovědně prohlašuji focení ve strojených postojích za na dlouho uzavřené :-)