pacinky

Všichni jsou už v Mexiku, buenos dias já taky jdu...


Ostrava je městem neomezených možností. Nemusíte vynaložit ani tolik turistické enrgie a dostanete se do Střední Ameriky, aniž byste opustili kontinent. Mám na mysli konkrétně Mexiko.

Mexiko je totiž název zdejší vyhlášené restaurace s venkovním posezením. Zajít si na" Mexiko" znamená zajít si na proslulé, skvěle naložené tvarůžky a spláchnout je správně vychlazeným pivíčkem. Přesně takovou představu jsme měly s paní kolegyní, když jsme se na výlet domlouvaly. Sraz jsme si daly na točně tramvaje č.5. Ona s Adélkou ( voříšek- útuláček) a já s Anninkou. Čekala nás cirka 4 kilometrová štreka. Přestože bylo necelých 9 hodin, slunce se nám pěkně opíralo do zad a tak orosený půllitr se nám brzy takřka zhmotňoval před očima. Cestou jsme probíraly vše možné i nemožné a cesta nám pěkně uběhla až do vytouženého cíle. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme našly  branku venkovního restauračního posezení zavřenou. Velká, nesympaticky vyhlížející cedule nás stroze informovala, že dnes nám tu vskutku " pšenka nepokvete" a vyprahlá hrdla potáhneme s sebou ještě drahný kus cesty. Otvírají denně až po poledni.Trochu jsme si zaklely, zklamaně  občerstvily jen pejsky a pokračovaly jsme v cestě k nějakému otevřenému pajzlu. Naštěstí ryze český  "Růžek"- lokál pajzlovitý, jak jen má být- nám poskytl  dočasné útočiště ke znovunabytí ztracených sil. Usadily jsme se na malé zahrádce a pak jsme si už jen vychutnávaly lahodný chladivý chmelový mok.

Pejsci byli rádi za trochu stínu a odpočinku. Přesto velice brzy zregenerovali a byli schopni pokračovat v cestě. Vzali jsme to okolo místního rybníka, kde chodíme koupat pejsky. Adélka pobíhala po břehu....do té doby, než ji paní kolegyně  nemilosrdně odmrštila do hlubin. Adélka zoufale zahrabala nožkama ve vodě a vyškrábala se na břeh. Jenže tam už číhala její panička a celá scéna se opakovala. Ó, jak jsem byla hrdá na svou úžasnou Ann, když si s noblesou vlezla do vody a s úplnou samozřejmostí začala  brázdit rybník. Když se psí holky dostatečně osvěžily, zamířily jsme směrem k tramvaji. Paní kolegyně s Adélkou tedy až tam, já se cestou odpojila. Příště do Střední Ameriky zamíříme v odpoledních hodinách.