Celé roky se stáčelo naše úsilí k přesvědčení táty, že dělat psí sport je nejskvělejší záliba na světě. Vytrvale jsme poukazovali  na kouzlo agility, neodbytně jsme mu přehrávaly tematicky laděná videa a zvali jej na závody mezinárodní úrovně. Celé roky marně. Zatvrzele trval na svém, že péče o psí důchodce jej plně uspokojuje. Až letos v létě. Snad vlivem řeckého slunce či blahodárným působením přímořského ovzduší  takhle jednou odpoledne  odložil prostudované Psí sporty a pronesl historickou větu, že by rád zkusil dogfresbee. Zašla jsem si pro vatovou tyčinku a vypucovala ušní otvor, jelikož se mi zdálo, že jsem zaslechla něco, co vůbec nezaznělo.  S čistýma ušima a napjatým výrazem ve tváři jsem požádala o zopakování pronesené repliky. Zazněla úplně stejně. Přesto jsem stále ještě přistupovala k tomuto prohlášení s notnou dávkou nedůvěry. Když se ale táta začal pídit po discích na trénování a dokonce zmínil budoucího imaginárního psa, s nímž bude v tomto odvětví psích sportů sbírat metály, má nedůvěra byla dočista potlačena. Do dvou týdnů byly objednány disky a do Ostravy byla pozvána odborná školitelka v oboru kovaná-Katka. Minulý víkend  jsme tedy s pejsky řádili celá rodina. Táta po dva dny s Nyx pronikal do základů správné techniky hodu, Evka korzovala s psími důchodci lesem a fotila je v přírodě, my s Eliškou hopsaly na hlučínských Hopsinkách. 

  Na Hopsinky jsme měly s Annie vloni smůlu. Den před závodem si totiž poranila polštářek na tlapce. Jelikož se závody hopsají v hale plné pilin a písku, vyhodnotila jsem tehdy toto nepatrné zranění jako nebezpečné pro nákazu a závody jsme prožily v roli diváků a fandů :-). I letos byly Hopsinky ohroženy. Pro změnu mým nakřáplým chřtánem a chycenými hlasivkami. Nakonec jsme ale přece jen vystartovaly. I když společným jmenovatelem tátovy a mé akce se staly "disky", mám se i tak z čeho radovat:

1. Annie běhá se zájmem, rychle a soustředí se na povely.

2. Moje tréma se o poznání zmenšila. Už mi nesvazuje nohy, ale stále produkuje chyby, takže je třeba na jejím odbourávání dále pracovat :-)

3. Až na jednu, vypracovala Annie všechny zóny. I tady lze ale ještě mnohé zlepšovat.

Zklamáním pro mě bylo naopak Anninčino zvýšené shazování latěk. S tímto jsme nikdy problém neměly, ale kdyby šlo vždycky všechno hladce, asi by to ani člověka nebavilo. Takže máme vedle trémy dalšího nepřítele. Laťky. Vyhlásily jsme jim s Ann boj a denně se na ně důsledně připravujeme :-D.

Videozáznamy běhů mi rovněž přinesly jasný důkaz toho, že, až na ty laťky, mohu za všechny chyby i odmítačky já. Zřetelně jde vidět špatné stahování, nevýrazný  povel, nedotažený pohyb. ( Díky, videa...pomáháte :-D)

 Sestřih ze závodů ZDE

 Na sociální síti jsem zhodnotila náš výkon krátkými verši:

Na Hopsinkách žádné zisky,

z šesti běhů čtyři disky.

Chybička se vždycky vloudí, 

kdož bez chyby, ten ať soudí.

Víkend jsme si všichni moc užili. A o to jde!!!

                                              TÁTA V AKCI: