Jak jsem tak plna energie...nejspíš s přibývajícími slunečnými dny a ubývajícími dny do vytoužených prázdnin, začínám pěkně řádit u počítače a objednávám se s hafíky na nejrůznější výcviky, intenzívky a psí akce vůbec. Ve středu - na tréninku poslušnosti- jsem si uvědomila, že ke středě přibyde čtvrtek s agi a oba víkendové dny intenzívky. Když jsem se na ně před časem hlásila, měla jsem v úmyslu absolvovat jednu v dubnu a jednu v květnu. Nějak jsem přehlídla fakt, že 30. dubna je sobota a 1.května je hned vzápětí , tedy v neděli. Když jsem Annince v pátek předestřela, že  se mnou bude po oba dny víkendu trdlat po cvičáku, od radosti mě štípla do zadku.

   V sobotu jsme tedy vydatně potrénovaly u Elišky a to dokonce v kompletním složení- Barunka, Aňa a já. Barunku poslední dobou tak trochu trápí pohybový aparát. Ráno, než se rozchodí, pokulhává. Přičítám to věku a v nejbližší době obohatím její stravu o nějaký ten "kloubní preparát". V sobotu si ale přesto na cvičáku zaběhala dosytosti, stejně jako bláznivka Ann. Krásný slunný den, příjemná únava a dobrý pocit z aktivně prožitého dne. Paráda !

 Fotky ZDE

 V neděli nás čekalo 2. kolo :-D Zatímco v sobotu jsme byly na tréninku autem a přivezly si na Andulu klec, v neděli jsem byla na cvičák jen dovezena, o návrat se měla postarat měststká hromadná doprava. Sluníčko si jako na potvoru vzalo v neděli dovolenou, takže jsme nejdříve jen mrzli, posléze i mokli. Což o to, nejsme z cukru, nějaká ta kapka by nás nevyvedla z míry, nebýt rychle se zhoršujícího terénu, jenž se pomalu, ale jistě stával klouzavým bahništěm. Skotačivá Annie mě pohotově blátíčkem vyzdobila ( vypadala jsem velice originálně a působivě :-) ) Takto vypadat se při cvičení s Ann stává pomalu mým standartem.

  Pokud jde o cvičení, Lucčina důslednost nás nepustila po většinu tréninku dále než ke třetí skočce, za níž jsem měla Annie stáhnout do tunelu. Oblouk byl imrvere obrovský. Jelikož jsem nejen natvrdlá ( stále jsem nemohla pochopit, jak to má správně vypadat), ale i "dřevěná" ( když už jsem konečně teoreticky zvládla, prakticky....ACH !...větší kopyto jste dlouho neviděli !!! ), plácaly jsme se u tří skoček převážnou část tréninku. Annie si už jistě myslela, že se mnou to tedy vážně " chytla". Nakonec mi to přece jen docvaklo a tělo se patřičně pohnulo, jak mělo, mohly jsme běžet dále ( hosanáááá!!! ) přes několikero tunýlků a skoček.....až do cíle. Obávám se, že Annie bude mít dnes strašidelné sny, v nichž jí před frňákem mávám přetahovátkem a když se k němu už už blíží, nemilosrdně ji vracím na start. Možná mě za to v tom snu i zakousne !!!!!!!

 Mí skvělí agiliťáčtí kolegové, když viděli, jak po tréninku vypadám a jak se chci, celá bahnitá, ládovat do tramvaje, obětavě  mi nabídli svezení aspoň na strategicky výhodné místo, odkud to mám domů jen kousek. Kdybych takto totiž vlezla do tramvaje, budila bych obecné pohoršení a našemu mateřskému "vosímu hnízdu" bych dělala nenapravitelnou ostudu.

  Dnes jsem nefotila ani nenatáčela. Frajera jsem nechtěla dnes brát, aby nedošel k újmě, a kameru si brala Elis na závody. Vím však jistě, že video z dnešní intenzívky bych nazvala " uspávací", protože po nejméně 20ti stejných záběrech našich neslavných pokusů byste spali natotata....!!!

  Takže: !!!!!!! Má-li někdo z vás špatné spaní, dejte vědět. Na příští intenzívku u Lucky kameru určitě vezmu a nespavosti vás najisto a načisto zbavím.... :-D