Kdybych měla své www stránky před necelými pěti lety, v době, kdy jsme našli Barunku, pravidelně byste se zde dozvídali, koho zase Barča porafala, komu tekla červená a s kým se muselo jet na veterinu k ošetření. Bertík, Bobinka a Kessy by mohli vyprávět. Bobinka jeden  spor s Barčou odnesla natrhnutým uchem, Kessy zase pořádně pokousanou nohou. Než přišla Barunka do smečky, psi se sice sem tam neshodli, ale vždycky šlo jen o vzájemné vyříkání sporu bez ostrého použití zubů. S přijetím Barči "za vlastní" jsme museli přivykat úplně jiným situacím. Například jsme se naučili být neustále ve střehu, číst z jemných odchylek psího chování a předcházet tak vzájemným šarvátkám. Přesto byly situace, kdy jsme se s nasazením vlastního zdraví vrhali k zuřivě se rvoucímu klubku vrčících šelem, abychom tak předešli jejich zdravotní újmě. Barunka byla časem odsouzena k nošení náhubku v kritických momentech ( příchozí štěně, jídlo na stole, pobíhání smečky venku atd...) Barunka si zvykla a já pokládám za obrovský úspěch už jen to, že dnes dokáže ve smečce jakš takš fungovat. Nemá psí kamarády, ke všem je nepřátelská, ale přece jen rvačky nevyhledává, bojuje o své místo ve smečce a také kdo ví, co má za sebou :-(. Dostala prostě šanci a i když život s ní není rozhodně jednoduchý, jsme rádi, že ji máme. Je nesmírně vděčná, což denodenně svým chováním k nám dokazuje. Ale před týdnem začala mít pocit, že o ní málo píšu, že asi spadla z lopatky a že je tedy třeba maličko " rozvířit poklidné vody" ohledně její psí maličkosti.Pustila se tedy do nerovného zápasu s naší borderkou Nyx. Poslední dobou chodila naše malá trhačka doma bez náhubku. Byli jsme ukolébání její dlouhodobou nekonfliktností a proto jsme náhubkovou terapii změnili na jen "být ve střehu". Že to nebylo dobré řešení nám ukázala záhy právě lítým soubojem s Nyx. Eliška, která byla rvačce přítomna, musela řešit neobyčejně obtížnou situaci, protože držet dvěma rukama tři a více psů je takřka nemožné. Naštěstí jsem zaslechla rachot a okamžitě jsem věděla, která bije. I dvě jsme měly co dělat, abychom  rozlícené feny zpacifikovaly. Hrdá rezavka " ostrá jako břitva" rozhodně nemínila vyklidit pole jen tak, přestože na ní Nyxa ležela a následně s ní třepala za krk, takže to vypadalo na  smečkový úbytek "přírodním výběrem".Barča se znovu a znovu vrhala proti Nyxiným čelistem....Když se mi ji konečně podařilo odlovit, z mordy jí kapala krev a nevypadala vůbec dobře. Při bližším ohledání jsem zjistila: levý dolní špičák kaput. Jenže kaput tak, že trčel nepřirozeným způsobem z tlamy a vězel v čelisti natolik pevně, že odolával veškerým pokusům o odstranění. Druhý zub se poviklával vedle něj a hlavně krvavý podklad huby vypadal děsivě. Újmu zaznamenalo také levé ucho, které bylo cvaknuté naskrz. Kdyby přišla móda psích náušnic, mohly jsme být průkopnice. I za krkem se našlo několik krvavých šrámů. Kdyby si to holky vyříkaly bez nás, možná by došlo i na masakr.

 Druhý den na veterině byl Barunce zub vytržen a teď užívá antibiotika, aby nedošlo k infekci. Barunka se jako správný vořech záhy zvetila a už nyní možná spřádá další plány, kterak Nyx přepadnout a roztrhat na kusy. Nám ovšem z toho tak veselo není, protože hlídat celý den nevyzpytatelné psí soupeřky je docela náročné.

  Tak taková je naše Barunka..... :-)

Po boji :