Optimistický nadpis dává tušit, že se budu rozplývat nad tím, jak už snadno a lehce  běhám. Nedejte se mýlit. Jde to opravdu těžce. Kondička v háji, hřbet taky, jediné, co mi dává sílu, je obrovské chtění. Na Velikonoční pondělí jsme se s Anďou přihlásily na jarní intenzívku k Elišce. Měla to být pro můj hřbet zatěžkávací zkouška. Buď vydrží nebo ne. Hned ráno jsem věděla naprosto jistě, že vydrží. Místo nepříznivé předpovědi se sněhem a mínusovými teplotami sluníčko a po přeháňkách ani slechu ani dechu. Už to samotné znamenalo polovinu úspěchu naší intenzívky. Eliška nám potřebovala trochu " srazit hřebínek", takže stavěla takřka " nezaběhnutelné" parkury, ale my se s Ann praly statečně. Nedaly jsme se odradit opakováním, které šlo do desítek. Z nezaběhnutelných parkurů se nám nakonec vyrýsovaly úspěšné pokusy. Annie musím pochválit, protože běhat s paničkou mého kalibru asi není zrovna jednoduché, ale ona je charakter a tak mi nedala nic najevo. Nakonec jsme si přece jen porozuměly :-). Výsledné video ZDE ( to je výsledek celodenního intenzívního snažení) a brzy doplním to, co mu předcházelo :-D