Starouš Bert se zase dnes vyznamenal...Kdyby existoval psí Domov důchodců, dnes bych docela jistě šla vyzvednout potřebný formulář k jeho umístění.  Ten s dalšími kmety podobných stařeckých neduhů by tam personál přiváděl k šílenství. Jednou týdně bychom ho navštívili s taškou plnou piškotů, podrbali bychom jej ve vousech a pro radost přidali i pár pohození jeho oblíbeným modrým gumovým kolečkem. Že jsem necita? Omyl. To on je tyran. Dnes je to už třetí den po sobě, co sedím ve zšeřelé kuchyni  od 4. hodiny ranní. Psího dědka chytla nespavost a mlsná v jednom. Ono nestačí, že se v noci budím v krkolomných pozicích s tělem zkrouceným do tvaru paragrafu, protože na mém place chrápe- a to doslova- on-dědek. Po takto prožité noci mi krční páteř odmítá poslušnost a za objekty své pozornosti se musím otáčet celým tělem. Au ! I teď tomu tak je. Dnes jsem bohatší ještě o ránu polštářem, kterou jsem fásla od rozezleného chlopa. Prý šel jen po Bertovi a mojí hlavy si nevšiml. Nějaký šestý smysl mi říká, že to přesně takto nebylo... Na oplátku jsem Berta vyšoupla z polštáře přímo na páníčkův krk a tím jsem byla nucena přebývání v ložnici ve svém vlastním zájmu ukončit. Když Bobina a Bára uviděly, jak Bert seskakuje z lóže a míří do kuchyně, domýšlí si cíl- dózu s piškoty a okamžitě rozehrávají na plovoucí podlaze svůj koncert drápků. Ťapky ťapky ťap....Ve strachu, že přijdu tátovou rukou o chlupáče všechny, jsem je urychleně vylifrovala do mimoložnicových prostor bytu. " Ha, už je ráno !! " usoudila z vedlejšího pokoje Andula a dala se do urputného škrábání dosud nepoškrábaných dveří. Než bych smečce vysvětlila, že důvodem vstávání není čas, ale stařecký vrtoch našeho Berta, zamířila jsem raději k balkónovým dveřím, že je tedy po ránu vyvenčím.          

    A v této chvíli jsem se opakovaně setkala se zajímavým úkazem. Totiž...Andula! Pastevecký pes vyšlechtěný k odolnosti vůči nepřízni počasí- otužilý, zocelený, připravený pracovat v jakýchkoliv klimatických podmínkách...BZUM. Naše Anninka nejdříve svým čenichovým barometrem nasaje čerstvý vzduch a poté ve své hlavě vyhodnotí, zda má své zhýčkané tělo přesunout do podmínek tak příšerných jako je mráz, déšť nebo vítr.  Zda poloha vleže poblíž teplých radiátorů neposkytne kelpii příjemnější zážitek než odlehčení močáku v zimě a větru. Pravidelně pak začíná hra zvaná "Přetlačovaná" .  Annie zatíná drápy a zařazuje zpátečku na plné obrátky, já svým skromným fyzickým potenciálem strkám její tlustý zadek z balkónových dveří ven. Nepomáhají ani domluvy typu: " Tak běž, jsi přece kelpie, jak to bude vypadat...? " Ostatní psí tajtrlíci obejdují okolo a uzavírají sázky, která z nás dvou dnes vyhraje. Kdyby nám po zahradě pobíhaly ovce, Andule k hlídání svěřené, a právě by je trhala nějaká vzteklá šelma, Annie by na pachatele raději podala z tepla domova  trestní oznámení než aby jej šla "zlikvidovat".

   Nejhodnější je v posledních dnech Bobinka. Od té doby, co dala v šatně výpověď, je společenská a milá. Její nejnovější specialitou je role " zastlaného milence". Spočívá v tom, že neodbytným čumákem nadzvedne peřinu i s potahem a vsouká se pod ně. Místo k ležení si pod peřinou pak ještě pečlivě upraví důkladným rozhrabáním, takže do situace nazasvěcení  by  na první pohled mohli rozehrát svou fantazii a pod vzdouvající se dekou si představit místo nevinné roztomilé Bobinky třeba zastlaného milence. Ale prosím Vás, který milenec by se do tak náročných podmínek hrnul....?     

               BOBINA A JEJÍ ROLE "ZASTLANÉHO MILENCE"