Abych to hned na začátek vysvětlila. Celý rok a fous s Annie jsem žila v eufórii. Opravdu jsem si vychutnávala opojný pocit štěstí ze všeho, co tak nějak automaticky přicházelo. Proto pokládám skoro za  užitečný stav, kdy najednou nejde všechno tak, jak by si člověk přál. Musí slevit, musí se zastavit, zamyslet a vnitřně ocenit, co má. Možná zrovna proto se na mně vyřádila angína a po ní další nástrahy. Tak postupně :

   Jen co jsem se dostala z angíny, přestala jsem lenošit. Řádila jsem po baráku s úklidovými prostředky v ruce, jen abych dohnala to celoroční zanedbávání. Na své si přišla i zahrádka. Společnými silami jsme s tátou přeměnili bujně rostoucí plevelovou vegetaci v úhledné záhonky připravené k osetí. Co na tom, že všichni zahrádkáři nyní sklízí, co na svých včas upravených záhoncích zaseli?  Rozhodně nechceme být otroky zahrádky :-D :-D :-D, proto vykonáváme potřebné práce tehdy, když k tomu máme čas a chuť. !!! Sousedé si zvykli, že naše zahrádka je tak trochu netradiční.

   Začátek prázdnin nesvědčil ani Andulce. Byla úplně skleslá, většinu dne prospala a jak jsem dříve jen stěží zvládala její neutuchající energii, nyní jsem jí z  očí mohla vyčíst naprosto srozumitelné sdělení: " Dej mi pokoj! " Zamířila jsem na veterinu. Proměna ďábla v ovci jsem nepovažovala za normální stav. Když jsem na dotaz- co ji trápí- vylíčila paní doktorce, že úplně přestala ničit věci, otravovat s hračkami, vyžadovat pozornost, zavládlo v ordinaci pobavené veselí. Paní doktorka mě ubezpečila, že toto by všichni ostatní klienti brali jako přednosti a stěžují si na pravý opak. Já chtěla zpět svou ďáblici :-). Nicméně Anninčino usnutí v ordinaci nepřišlo normální už ani paní doktorce. Abych to zkrátila. Vyšetření krve nepotvrdilo žádný zdravotní problém. Jde zřejmě o nějakou hormonální nevyrovnanost po hárání. Jako ozdravná opatření jsem zrušila všechna plánovaná cvičení, dávám feně klid, absolvujeme jen procházky. Zdá se, že energie se pomaličku začíná vracet....