Začnu pěkně zeširoka- ostatně jako vždy :-D. K blížícím se narozeninám jsem si již dříve přála ( myšleno dříve než jsem ve Sviadnově přehodnotila hodnotový žebříček a začala toužit po  zmíněném pajšlu a rychle kmitajících haksnách) nějaký kvalitnější fotoaparát. Focení se pro mě od doby, co mám Annie, stalo nepostradatelnou součástí života. Když  denně nevyfotím aspoň jednu byť jen " mobilovku", je to doslova " ztracený den". Proto jsem se rozhodla nahradit kvantitu  kvalitou. A protože, když už něco dělám, chci to dělat s tím největším zaujetím pro věc, uvítala jsem s radostí možnost přihlásit se na kurz s názvem " úprava digitální fotografie", který nabízelo zdarma mé pracoviště. Jednalo se sice o dvě dlouhá pondělní odpoledne, která jsem měla prosedět ve vysokoškolských lavicích místo abych trdlala s psicemi na procházce, ale představa, jak po kurzu budu ty mé krásky umět dokonale prezentovat na stránkách , na fcb nebo prostě jen ve své osobní fotogalerii, mě skutečně dostalo. Štěstím bylo, že jsem se kurzu mohla zúčastnit i s svou dlouholetou kolegyní.

   První pondělí jsme celé natěšené naklusaly do příslušné učebny, připraveny vstřebávat odborné instrukce. Po úvodních nudných ceremoniích ( prezenčka, seznámení s obsahem, zprovoznění všech počítačových mašin) jsme oproti očekávání praktických rad a vědomostí začaly soukat jen ještě nudnější teoretické plky. No, ony to asi plky moc nebyly, ale pro mne, která měla v kapse připravenu flaschku s fotkami Annie a čekala, že se vrátí s fotograficky cennými výtvory, to bylo jako za trest. Náplní asi dvou úvodních hodin bylo ukládání fotografií  s různými příponami. Nebýt naší schopnosti udělat  ze všeho děsnou blbost, asi bych to hned první pondělí vzdala. Místo toho jsme tedy s kolegyní vzorně ukládaly a zavedly jsme aktivně  i nové přípony. K .jpg tedy přibyla .rpg, .stb a .kgb :-D. Dnes nás ale čekala druhá lekce. Musím podotknout, že  samotný začátek byl daleko interesantnější než minulé pondělí. Věnovali jsme se totiž vypalování. Sotva se kolegyně o " vypalování" dozvěděla, okamžitě, jak Pavlovův pes, začala zvýšeně slinit a mlaskat s libou představou, že když se vypaluje, brzy začne i " téct". Marně přikládala prázdnou PET láhev k vypalovacímu zařízení v naději, že se alespoň zčásti naplní lahodným švestkovým či jiným mokem, bohužel zůstalo jen u slinění a konstatování, že místní machine zřejmě nefachčí...Pak začal lektor " dopalovat". S křížkem po funuse. Dobrou půlhodinu nás už dopalovala dáma sedící v řadě před námi. Nepřetržitě lektorovi přitakávala ( vlezprdelka:-) ), vrtěla se a navíc vyluzovala pazvuky všeho druhu od pokašlávání, sohlasného mručení a bručení, přes samomluvu až k nesrozumitelnému brblání na adresu něčeho, čemu nerozuměla.

  Lektor drmolil tak rychle, že jsme jen ztěží stihly všechny kroky provádět synchronizovaně  s ním. Stále jsme cosi ukládaly, přesouvaly, vybíraly, upravovaly. Jako stroje. Když přišel na obhlídku naší poslední řady, stálo ho to hodně tolik potřebných sil a času, aby nám vše potřebně upravil, že přicházel jen velmi zřídka. Chválabohu. Není divu, že ke konci kurzu jsem měla hlavu pomalu jako meloun. Kurz spěl ke zdárnému konci, lektor třímal v ruce certifikát o absolvování kurzu a my se viděly konečně v teple domova. Z pouhé zvědavosti jsem otevřela soubor, který jsem si odněkud z místního servru stáhla.....objevil se text : " Nevesely, truchlivy jsou ty vodní kraje....." Tralala :-D Tak to bylo trefné !!!! Už se těším, až zase brzy něco blejsknu mobilem nebo svou starou dobrou kamerou. :-D