Když jsem tak dokončovala předchozí aktualizaci,  v podvědomí mi cosi říkalo, že poslední dobou nějak podezřele ubylo průšvihů. Pomalu není o čem psát. Ne, že bych si v průšvizích, ať už svých či mé rodiny včetně psů, nějak zvlášť libovala, ale když vyprchá okamžik naštvání, hartusení, když je vše uklizeno, stopy zahlazeny, psiska zpacifikována, řeknete si, že život aspoň není nuda a že než nuda, tak raději tohle :-D. No a...sotva jsem si toto řekla, přišla do pokoje Annie. S vrtícím chvostem radostně zamířila k Barunce ( nevím, zda ve té chvíli byla slepá a spletla si ji s přívětivou tetou Bobinou,  či se nudila a potřebovala taky trochu vzrůša...) Barča děsivě zavrčela...myslím, že v psí řeči to znamenalo něco jako :" Udělej ještě krok a je s Tebou amen..." Jak jsem už psala...Annie si nedá  nějaké takové vyhrožování jen tak líbit, takže zavrčela taky, naježila hřbet, štěkla, poskočila, čímž drcla do stolku, u něhož sedím, na něm stála čerstvá voňavá a ještě horká káva, ta se drcnutím zvrhla a nalila se přímo na papíry zasunuté v zásobníku tiskárny. Odtud se přesunula do jejich útrob. Následoval rychlý zásah- první pomoc tiskárně. Odnesení mokrých kávových papírů ( pro zpestření zlitá zem až do koupelny :-( ), sušení dostupných míst tiskárny hadrem, to vše doprovázeno klením a výsměšným vnitřním hlasem : " Stěžovala sis na málo průšvihů, tak tady jeden máš". Ano, asi podobné  situace přitahuju. Jen ta  časová prodleva byla tentokrát nějak dlouhá :-).

    Teď jen přemýšlím, zda nenastane další průšvih až tiskárnu spustím. Přece jen může být mokrá i uvnitř. Uvidíme.

                                                Kávový karambol....

    Ještě musím pochválit Annie, která mi, když už to sama vymamlasila, aspoň pomohla s úklidem. Vypila všechnu vybryndanou kávu, takže nebylo třeba ani vytírat. Že bude Annie chutnat černá, neslazená zrnková káva, to bych tedy netušila, ale přivedlo mě to na jednu myšlenku. Jaký pán, takový pes. Ano, to bude určitě téma hodné podrobnějšího zpracování :-D