Každé dva roky musím absolvovat preventivní lékařskou prohlídku, na kterou mě vysílá  pracoviště. V listopadu zrovna dozrál čas .Vyfasovala jsem příslušné lejstro, kde byly uvedeny základní údaje o mé osobě a rovněž soupis možných zdravotních rizik, na které se má lékař v souvislosti s daným zaměstnáním zaměřit. Já měla zakroužkováno pouze jedno. " Psychický stav". Pravda...nervové vypětí u učitelského povolání je v obecném povědomí.  Vzpomněla jsem si na situaci před čtrnácti dny. Kdyby náš soused byl onen doktor, jenž má posoudit můj zdravotní stav...zejména pak ten psychický, možná bych dnes nevstupovala před své žáky s ukazovátkem v ruce, ale třeba rovnala konzervy fazolí do regálů nebo trhala vstupenky v kině....!

   Naše zahrada skýtá celoroční sběr.Předmětem sběru však nejsou zdravé zeleninové či ovocné plodiny, nýbrž menší či větší "hromádky". Při 6 ti členné smečce je úroda velice slušná. Sbíráme denně ( řekla bych ale, že se tato každodenní sklizeň týká pouze mé osoby! ). S malou lopatičkou a dřívkem jsem si vypracovala osobitý styl. Jedno pochmurné odpoledne po práci takhle zase sbírám, myšlenkama bloudím bůhvíkde- jistě na cvičáku :-) - když tu najednou ztuhnu. Přistihla jsem se totiž.....že MLUVÍM !!!!! Pojala mě hrůza. Okamžitě se mi před očima objevila stará dáma, která už léta korzuje po městě ( potkávám ji cestou z práce ). Stařena vypadá zanedbaně a divě. Nepřetržitě něco mumlá. Zřídkakdy se tváří přívětivě a brble laskavým tónem. V drtivé většině případů napomíná imaginárního "spolujdoucího" a není vzácností ani že vykřikuje a kohosi peskuje ( když jdete kolem ní, lehce získáte pocit, že  zrovna vás ) Dáma prý kdysi bývala učitelkou. Zda se do svého současného psychického stavu dostala vlivem  povolání nebo něčeho jiného dnes není známo. Mě však přesto napadlo jediné....PROBOHA!!!!! Já tu mumlám už ve svém relativně mladém věku, kdy mám před sebou ještě mnoho a mnoho let práce v této profesi... Ještě horší bylo zjištění toho, co vlastně mluvím. Když se sehnu k hromádce a následně ji naberu na lopatku, odměním se spokojeným " to je dobřééééé", jako bych právě zvládla skvělý oblouk nebo prošla všechny tyčky slalomu. Raději jsem se po zjištění ani nerozhlížela okolo. Věděla jsem, že ve vedlejší zahradě cosi kutí soused, s nímž jsem se prve zdravila. Snad to neslyšel. A snad to prokristapána nedělám už dlouho ? Co když takto sbírám denně a celá Vřesina si to v hospodě nebo v obchodě dává k lepšímu...? Nejlepší bude zmizet. Beze slov mířím ke vchodu. Už už se vidím v bezpečí domova. Sundávám gumáky a šeptnu ( hrůza hrůz!!!!!!) " čekéééééééj !!! "

   Když jsem toto líčila holkám na cvičáku, Kája řekla, že jistě kecám, že to není možné. Ani netuší, jak ráda bych byla, kdybych opravdu kecala.

 Preventivkou jsem nakonec prošla. Hodně jsem se kontrolovala, co před doktorem říkám a snažila jsem se ani kouskem mozku nemyslet na psy a agility. Učit mohu dále. Jen si stále nevím rady.....poraďte.....jak žáky správně naučit zóny....???!!!!:-(