Příroda tak sice nevypadá, ale podle kalendáře budu brzy zakládat novou- letní- rubriku. Těším se, že bude snad o čem psát, že v létě si nebudeme válet šunky stále jen na zahradě a že zažijeme něco zajímavého. S pejsky už doslova "stříháme metr" :-)

 Prozatím si "děláme chutě" jen vycházkami do lesa. Minulý týden jsem tam zakopla o první houbičku a od té doby se mi nedaří odlepit oči od země. To Annie naopak směřuje svůj zrak do výšin korun stromů, neboť se střetla s veverkou a ta střelhbitě vyšplhala na nejvyšší větev, odkud na Andulu dělala zlomyslně dlouhý nos. Annie jí pěkně od plic řekla, co si o ní myslí. Asi  to slyšeli až v poněkud vzdálenějších Kyjovicích.

  Jinak se potýkáme s obvyklými nástahami tohoto ročního období. Na mysli mám klíšťata. Malé cizopasné potvůrky ale na svůj čas zřejmě teprve čekají. Ojediněle sice nějaké zbloudilé v psích kožíšcích objevím, ale s jejich běžnou invazí se to prozatím nedá srovnat. Přesto jsou všechny "klíšťochňapy" v pohotovosti. Annie je pověstná tím, že po vytažení ošklivého parazita spustí ohlušující ryze kelpií kravál. Čerstvě vytaženého záškodníka uvězněného ještě v klíšťochňapovém sevření chce okamžitě rozsápat, sežrat, roztrhat, zničit. Proto vytahujeme klíšťata zásadně během dne. Sousedé si pak mohou myslet, že buď Annie žere některého ze členů  rodiny nebo si jen s klíštětem ujasňuje vzájemné vztahy.

 Sobotní odpoledne jsme tentokrát trávili ukázkami agility na oslavách Dne dětí v Polance. Velká akce spojená každoročně s turnajem žáků v házené se bez ukázek agility logicky nemohla obejít. Po dvou podobných akcích tohoto typu byli naši pejsci zvyklí na ledasco. Přesto tato předváděčka byla daleko nejnáročnější. Už jen rušností prostředí. Dětí snad stovky, všechny v neustálém pohybu, křičící, stříkající po sobě vodu z vodních pistolek ( ano, toto byl skutečný hit polaneckého dětského dne). Hopsat jsme měli přímo vprostřed té vřavy. Annie v prvních momentech nevěřila svým očím a uším. Teprve, když dostala vodní zásah od probíhajících a pištících dětiček, pochopila, že toto opravdu není sen, což  ji vskutku neuklidnilo.  Nakonec ale všechno dobře dopadlo. Spolu s kolegyněmi a jejich psími svěřenci jsme předvedly agi- představení. Z naší smečky si zahopsala Kess a Bobinka ( ta se po třetích ukázkách cítí asi jako opět vprostřed své závodní kariéry a výkony i přes svůj veteránský věk stále zlepšuje). Annie jsem vytáhla na plac až nakonec. Překvapivě dobře zvládla rušnou atmosféru, soustředila se a předvedla svou zásobu "kousků". Tradičně mělo největší úspěch její "odkrouhnutí" imaginární zbraní. Chvíli po skončení ukázek se zatáhla obloha a domů jsme odjížděli za vydatného slejváku.

  V neděli nás ale přivítalo už slunečné ráno jako stvořené pro lesní bloumání. Bloumaly jsme s Annie a Evkou tak dokonale, až jsme z toho dočista zabloudily. Že je můj orientační smysl úplně na nic, je všeobecně známo, zabloudit však v blízkém okolí se mi už dávno nepodařilo. Ještě že jsme potkaly bodrého myslivce, který nás "nasměroval ". Jinak bychom tam asi ještě teď bloudily ...:-)