Předvánoční kolotoč přináší tradičně zvýšené nároky na práci , čas a spolu s krátícím se dnem nastává chudší vycházkové období i pro pejsky. Každý den, hned po příchodu z práce se jen rychle převléknu a vyrážím do lesa, abychom to s holkama stihly ještě za světla. Bohužel to tak má většina pejskařů, takže se někdy velká část vycházky odehraje na vodítku. Ne, že by Annie byla zabiják a žrala pejsky na potkání, ale u majitelů hlavně malých psíků vzbuzuje respekt její poměrně mohutné tělo a taky neurvale bláznivé chování. A tak se vyhýbám zbytečným konfliktům a vodím Ann, když je třeba, na vodítku. Barču vlastně taky, protože s rozšiřující se smečkou na sebe dobrovolně- nikým nepověřena- převzala roli " šéfky" a na procházce šéfuje všemu živému čtyřnohému. Když se Annie radostně rozběhne po louce, Bára jí sekunduje, přičemž do ní bokem naráží a výhrůžně poštěkává. Jenže Andula už není žádný malý prcek, co se z tety Barči strachy podělá, proto se vzrušeně naježí a začne Barču obcházet. Možná zkoumá blíže její malé rezavé zpupné tělo a hledá nejvhodnější místo k zákusu. To už většinou radši zasáhnu. Jedna taková vyhraněná bitva Báry s Nyx stačila. Nyx tehdy Barču povalila na záda a podle psích pravidel vyžadovala její podřízení. Barunka ovšem v psím světě platí nejspíš za nenapravitelného recidivistu, jenž psími zákony pohrdá. Barča si na Nyx vyskakovala stále, takže Nyxina trpělivost přetekla a už už držela Barču za zátylek. Mohutnými škuby byla Barča postupně likvidována. Kdyby tehdy nezasáhla Eliška, nevím, jak by to dopadlo....Tehdy to odnesly jen Bářiny zuby a za krkem se jí vyrýsovalo několik strupů. Malá bojovnice se však ani náhodou nepoučila. Je odhodlána vždy prát se do posledního dechu, raději zemřít nepokořena než sklapnout uši a rezignovat.

    Z procházek se vracíme kolem 16 hod. a to už je šero. Naštěstí byl listopad milosrdný pokud jde o počasí. Sucho umožnilo jen utírání pacek bez nutného sprchování, což je při počtu psů v naší smečce otázka nejméně dalších aspoň 20 minut.

   Mám tady ale jednu výraznou novinku. Naše Bobina dala v šatně VÝPOVĚĎ !!!!! Nevíme, kdy přesně nastal ten zlomový moment, ale asi tak měsíc nazpátek se začala Boba zdržovat v šatně čím dál míň. Vycházela do pokoje, skákala na klín a projevovala se nadmíru společensky. Ráno si dokonce střihne hrací desetiminutovku s Andulkou, ubylo hlídaných věcí, o většinu z nich se už dokáže s ostatními " podělit". Pelíšek jsme jí přenesli z šatny do společenské části pokoje a ona stěhování s potěšením přijala. Občas sice přidusí atmosféru, když si do pelechu přitáhne nějaký fetiš ( nejčastěji ponožku nebo papuči) a ten potom hlídá před celým světem, ale je to už jen takový slabý odvar dřívějšího "šatnaření". To abychom se přece jen nenudili.

    Tento týden ukončila léčbu naše Kessulka. Po amputaci dvou článků pochroumaného prstíku na přední pacině je už šikulka. Tlapku postupně zatěžuje, ale hlavně je v dobrém rozmaru- veselá, čiperná, plná chuti do běhání. Tak snad už brzy naskočí opět do tréninkové zátěže a s Eliškou si zase zazávodí.

   Včera jsem rozjela první kolo vánočního pečení. Dělala jsem těsto na rohlíčky a linecké. I letos se Annie ochotně účastnila. Sledovala bedlivě, zda dodržuji předepsané dávky mouky a cukru, zda dobře hnětu těsto a nakonec chtěla být nápomocna "pucování válu". To jsem jí ovšem neumožnila. Hypnotizovala tedy aspoň drobečky, aby spadly na zem, a ona je mohla vzorně uklidit. Od cukroví ji musím ale držet dále, je nutno hledět si linie. Annie není žádné tintítko, ale kus pořádného psa, tak ať z ní není bečka.

                                                   SUROVINY

                       Pečeme                             Kontrola správného množství   

                                  A takto pomáhala Nyxa :-D

   Začalo nám zimní tréninkové období. Cvičení probíhají v koňské hale ve Velké Polomi. Annie má haly ráda. Zimu v nich snáší daleko lépe než letní žhnoucí slunce. Takže halovým tréninkům a zimě ZDAR !!!