Po roce opět ve Větřkovicích připravujeme tělo k náročnému  týdnu.

PONDĚLÍ:

Z neděle na pondělí přímo úděsná noc. O kousek tepla jsem se prala v těsném spacáku s těžkotonážní Annie, na hlavu mi funěla Bobina a pohyb nohou omezovala Nyx. Zima jako v psinci. S nátělníkem a kraťasy jsem to vskutku nevyřešila. Do spánku se mi vkrádají sny s přiblblými zápletkami. Naštěstí je tu ráno. Po snídani nastupujeme na  náš první táborový trénink s Terkou. Připravila nám vskutku "chuťovkový" parkurek s mnoha nástrahami a pastičkami. Topspin ( námi překřtěný na "topgan") stíhá topspin, jsme upozorňováni (tedy upozorňovány, neboť chlopek mezi námi opět tradičně žádný) na detaily vedení a povelové techniky. Je to lahůdka nejen pro rychlé nohy, ale i rychlé myšlení. Večer mám dost.

   Je na čase trochu se pobavit. S naší malou partičkou se scházíme v jedné z chatek. Přesně v duchu naší pejskařské nátury i se spoustou chlupáčů. Zábavu obstarává Kájin psí hlavolam. Důmyslně v něm poschovávané piškoty jsou cílem hledání "testovaných" pejsků.Ti dříve či později vítězí nad záludným hlavolamem  důvtipem a vynalézavostí. Packou odhrabují dřevěné elementy, odšprtávají, či zuby sundávají, umělohmotné kloboučky, čímž se dostávají ke sladké odměně. Ke hře byli pejsci připouštěni po jednom, aby dostatečně vynikly jejich individuální schopnosti. Napjatě jsme sledovaly (samé ženské), který pes bude titulován jako génius a kdo jako trumbelín. Génia si ze zúčastněných hafíků odnesla Nyx ( ale jen díky tomu, že podobnou hru máme doma a hlavně, že se testování neúčastnila Annie), na opačném konci "inteligenční škály" skončil Wendin Alcorn zvaný Alky. Paničku to maličko rozhodilo a ihned se dali do IQ tréninku. Průběh hry nám akusticky zpestřovala yorkshearka Nelča, která urputně dusila pískajícího plyšáka - mrtvého skunka. Blázinec doplňovala Nyx, vytrvale si házející krmící balónek ( míček s otvorem, který po naplnění pamlsky vydává při kutálení pejskovi odměnu) pod postel a posléze jej vytahovala oblepený chuchvalci chlupů. Do toho cvakaly spouště foťáků, protože nezachytit ty roztomilé psí držtičky zrovna na tomto super večírku by byla děsná škoda.

    Decentní večírek skončil kolem desáté s příslibem brzkého pokračování.

ÚTERÝ:

Dnešní den charakterizuje výstižné slovo " ZÁHUL". Druhý den intenzivního hopsání se projevila únava. Opět  jsem zažila nestejnorodost psychických a fyzických sil v poměru 1:0 pro psyché. Hlavě se podařilo pobrat všech 21 překážek, hubě říkat včas správné povely, tělu správně se metodicky naštelovat, jen těch sil se ke konci už nedostávalo. Možná takové malé "nakopnutí", že se nemám na nic vymlouvat ( třeba na věk :-D, či páteř :-( ) a pokusit se pro zlepšení své mizerné kondice něco udělat.

  Ve druhé části tréninku jsem už únavou nejen chybovala nebo nestíhala, ale také padala a porážela překážky. Přihlížející tak aspoň měli trochu toho zpestření uprostřed stále stejných suchopárných běhů. Hopsání se protáhlo až dlouho do večeře. Rizoto na place však chutnalo skvěle.

  Záhulový den měl velký vliv i na večerní program. Ten byl ukončen sprchou a následným odchodem " na kutě" brzy po 20 hod. :-D

STŘEDA:

 Středu jsem prožila výhradně na parkuru, kde jsem bedlivě sledovala, jak se týmy přede mnou potýkají se záludným uspořádáním překážek, zvedala jsem laťky, v duchu si promýšlela, jak vyřešit zapeklité sekvence a konečně se střídavými úspěchy jsem probíhala plac s Annie bok po boku. Večer pak mrtvá únavou jsem zamýšlela prásknout sebou do kanafasu sotva jsem do sebe hodila poslední halušku od večeře. Nakonec se ale vše zvrtlo. V chatce č. 4 vypukl mejdan. Dámská jízda s Luhačovickou bylinnou skutečně neměla chybu. Únava přetavena na humor byla tím nejlepším hnacím motorem večírku. Záchvaty smíchu doprovázely gejzíry slz, lehkost konverzačních témat se střídala se přehršlí společenských her. Ta nejlepší tečka za super dnem :-)

ČTVRTEK:

    Annie na mě vrhá nevěřícné pohledy, zda 4. den cvičení myslím vůbec vážně. Motivace mě stojí poněkud více hecování a také pamlsků. Když už se ale Annie rozběhne, snaží se. Jistě i proto, aby sekvence neopakovala donekonečna. To ona nerada. Snažím se i já, přestože tělo neběhá už jak by mělo. Annie by svůj temperament vybila raději dálkovým plaváním než neustálým opakováním " cik- ciků". Dočká se. V odpoledním klidu míříme poprvé letos k místnímu rybníku. To je radosti!!! Z pejskařů tu nejsme sami, ale jen Annie předvádí naproso samostatnou rozplavbu rybníkem křížem kráž. Spokojená pak absolvuje odpolední cvičení velmi dobře.

   Večer bez fantazie. Zařezáváme už před desátou. Konečně zažíváme teplou noc.

PÁTEK:

Snad nemůže být hůř. Ráno se sice cítím přiměřeně svěží, ale po dopoledním tréninku to je bída. O tom, že s mým zdravím to není tak úplně v pořádku, svědčí i fakt, že jsem po obědě skončila potupně proti všem mým zásadám na posteli a půl hodiny jsem dřímala. Na odpolední trénink jdu silou vůle. Navzdory své žaludeční indispozici zvládám a naplňuji tak před začátkem tábora vytčený cíl- "Přežít se ctí" :-)

Jak jsme s Annie na sobě pracovaly ZDE

Větřkovice " v obrazech" ZDE