S teplým jarním počasím jsme začali dávat Nyxiny potomky na zahradu. Tam se také začali seznamovat se všemi členy početné smečky. Povětšinou je vztah nerovný. Špunti všechny milují, zatímco je nemiluje nikdo. Bobina v nich spatřuje potenciální ohrožitele šatny, proto, když jsou venku, není tam ona, protože hlídá šatnu. Tu a tam na ně  z okna hodí okem a když zjistí, že jsou, potvůrky, čím dál pohyblivější a mohli by projevit záměr prozkoumat její šatnové teritorium, už je raději tam a výhrůžně vrčí. Bertík, pokud děcka svým stařeckým zrakem ještě vidí, zaujímá postoj " mě už tady fakt nic nepřekvapí" - naprosto flegmaticky prochází okolo nich, na výpady prcků nereaguje. Naopak velmi výrazně reaguje Barunka. Tu rozlítí každé přiblížení malého čumáčku. Vycení okamžitě své čerstvě pod narkózou vypiglované zuby a ťafne.Rezavému mrzoutovi tedy preventivně setkávání s mládežníky neumožňujeme. Kess vychovává. Štěňata nemá ráda. Děsně ji otravují. Každou chvíli ji vidím, jak vysvětluje mrňousům pravidla slušného chování. V řecko- římském chvatu a přímo do ouška. Přesto je malými drzouny neustále obležena, k nemalé radosti Nyx, která se tím pádem může naplno věnovat svým míčkovým a tahátkovým hrám. :-)

  Annie je samostatná kapitola. Svérázné stvoření, o tom žádná. To dokazuje dnes a denně, 365dní v roce od prvního dne, co překročila práh našeho domu. Pes, který nedá páníčkovi " zakrnět", stále znovu překvapuje chytrostí, vynalézavostí a poťouchlostí. Umí pobavit i rozčílit, udivit i rozesmát. Jako třeba v současné "tetkovské" roli. Štěňata bere jako něco, co musí přetrpět, když už se to zjevilo na zahradě a všichni páníčci na to šišlají a ťuťlají. Jí samotné jsou štěňata odporná. Výraz zhnusení zachovává důsledně po celou dobu jejich společného pobytu na zahradě. Vypadá, jako by měla kažou chvílí zvracet. Když se k ní nějaké to psí dítě přiblíží, štítivě prchá, uši dole, ocas stažen mezi nohy. V bezpečné vzdálenosti se pak vyrovná se svou žaludeční nevolností. Svůj dočasný " pád z lopatky" bere skoro tragicky. Nedivila bych se, kdyby v kelpií hlavě spřádala důmyslné plány na likvidaci vetřelců, aby to byla zase ona, kdo je tady nejvíce obdivován. Návštěvy odedávna vítala nejvýrazněji ona- svým tancem "svatého Víta" a právem byla centrem obdivu, pozornosti a zdrojem úsměvů všech vítaných. A najednou nic. Všichni příchozí (a že jich za posledních několik týdnů bylo...) se hned od branky hrnou k ohrádce s prcky a chovají se, jak blázni. Podivně kňourají, z tašky vytahují piškoty nebo pískací hračky, které ovšem nevkládají do lačné kelpií mordy, nýbrž je vhazují do ohrádky s těmi malými rozmazlenci a uvítacích ceremonií Annie si vůbec nevšímají. Když se ohrádka otevře, Ann mizí do uctivé vzdálenosti, kde se utápí v hořké sebelítosti.

   Záblesk radosti v kelpiích očích jsem zahlédla v souvislosti se štěňaty snad jen jedenkrát. To když obligátní přepočítávání psích děcek skončilo na počtu tří. Annie si všimla (toho si opravdu nemohl nikdo nevšimnout), že v jejím okolí propukl zmatek. Páníčci probíhali zahradou a v kleci si to kňourali jen tři spratci. Byl to docela nervák. Vědomi si našich děravých plotů, směřovaly naše pátrací akce i daleko do centra obce. Na sousedním domě probíhají zateplovací práce. Lešení je neustále plné zedníků. Ti chodí momentálně do práce rádi. Něco takového, jako se děje na vedlejší zahradě, totiž snad ještě neviděli. Nejen, že postupně strávili to množství psů, sem tam i klec s morčaty, zapíchané slalomové tyčky, skokové překážky a všudepřítomné pískací a tahací hračky, teď byli dokonce i svědky grotesky. Ano, skutečně jsme se pohybovali tempem komiků němých grotesek. Ann vytušila, že přišel její čas radosti. Pobaveně a s pocitem satisfakce spolu se zedníky pozorovala ten cvrkot. Malovala si situaci, že je o jednoho spratka méně a plánovala, jak to zařídit, aby zmizeli i ti zbylí tři. Brzy začali po zahradách pobíhat i okolní sousedi - dokonale zblbnutí naším zoufalstvím. Co když se mrňous vypravil na průzkum právě k nim? Myslím, že v té dramatické chvíli sousedovic " fasáda" dobrých 15 minut "stála". Chlapi s pracovními nástroji v ruce stáli a čekali, jak to dopadne.

   Dopadlo to naštěstí dobře (jen Annie je opačného mínění). Medvídkovitý Styx ( páníčci si pro něj přijedou až z Belgie a jeho pohřešováním bylo zaděláno na mezinárodní ostudu) si v nestřežené chvíli zalezl do baráku, kde uondán pohybovou aktivitou na zahradě, dobře maskován pod postelí, tvrdě usnul. Kámen, co nám spadl ze srdce, byl slyšet snad až v té Belgii. S vypátraným rozespalým štěnětem v ruce jsme sklízeli účastné úsměvy. Sousedovic fasáda se opět "rozjela".

  V poseldních několika dnech se Anninčin vztah ke štěňatům zdánlivě zlepšil. To by ale  nebyla Ann, aby si v hlavě nevytvořila "ďábelský plán" pomsty za tu citelnou ztrátu pozornosti. Jako správná tetka už tu a tam provede s prďoly skotačivý náznak hry, navnadí je a....vzápětí začne úporně hrabat. Po vykopání tří pařezů má teď k tomu přímo ideální podmínky v ještě neudusané hlíně. Učenliví špunti po vzoru své bláznivé tetky zjistili, že hrabat v hlíně je vlastně děsná "bžunda" a s Annie vytvořili jedno velké hrabací komando.

  K naší velké "radosti" se na zahradu musely přestěhovat k trvalému pobytu hrábě ( na Sisyfovskou práci...stále se opakující zahrabávání stále hlubších děr) a také koště (pohotovostně k zvalchování Andulina hřbetu). Fasádníci tak měli opět o zábavu postaráno. Vidět 30. dubna  na vlastní oči "lítat" po zahradě čarodějnici přímo na koštěti, to se jen tak každému nepoštěstí :-D

OBRAZEM...

Jsem nemocná, jako už dlouho nepamatuju. Chce se mi psát, mám nápady, ale sil se mi nedostává...:-(.Alespoň nějaká ta fota našich skvělých mimin...pardon..batolat...

pacinky.rajce.idnes.cz/sestitydenacci/

pacinky.rajce.idnes.cz/stenda_uz_velka