Po neúspěšných třebovických dvojzkouškách jsme jely s Ann hájit svou (tedy její) kelpií čest na šampionát " O ježčí bodlinu" do Jihlavy. K jihlavskému cvičišti mám specifický vztah. Právě zde totiž padlo mé rozhodnutí opatřit si kelpií holku. Zamilovala jsem se do Anninčiny matky Arie a další historii pravidelní čtenáři mých stránek dopodrobna znají.

 Prostorný, hojně zatrávněný, cvičák se  nachází v romantickém místě, obklopeném zalesněnými kopci. Společně s Evou M. - majitelkou Anninčiny sestry Argity- jsme vyrazily obhlédnout okolí. Naše  psí holky prozkoumávaly lesní cestu na vlastní pěst. Podruhé se narodila Argita, kterou jsme nalezly stojící na kolejích, poměrně frekventované tratě. Zda na koleje naběhla omylem nebo v úmyslu ukončit svůj život těsně před výkonem, se už nedozvíme. Pro jistotu byla připoutána a "odvlečena" do látkového domečku, aby se mohla soustředit na blížící se závodění.

 Plně obsazené závody měly spád. Žádné prostoje, vše běželo jako na drátku. Paní rozhodčí Jiřka Máčková na nás vytasila moc pěkné parkury. S prvními dvěma jsme se popraly se ctí, třetí byl nad naše síly.  Jumping jsme doběhly s jednou chybou ( laťka) a jedním odmítnutím ( vyhnutí překážky) Annie běžela s chutí, radostně, proto mám  i z 26. místa radost. Dvojková zkouška se nám povedla. Nebýt předčasného vystartování ( můra jedna!!!) a mé zbrklé reakce, v jejímž důsledku Annie shodila laťku, možná bychom dosáhly i na bednu. Ale to je takové to KDYBY :-). I tak hezký běh, pěkná postupovka (4,21), radostný projev. Páté místo a výborná. Ve dvojkách naše první, i když s trestnými body :-( . Agility vypadalo hezky, ale parkur skrýval řadu pastiček, z nichž některé číhaly hned na začátku a my se do nich s Ann spolehlivě chytly :-D. Samozřejmě příšerné vedení a disk na třetí překážce. Ani pak ale běh oku nelahodil. Několik překážek šla Annie naprosto mimo trasu, jako by byla mým vedením nepolíbená. Chabou útěchou mi může být snad jen to, že na tomto parkuru se vymlela i jiná "esa", takže zřejmě patřil k těm náročnějším.

  Cesta domů proběhla v pohodě a družném hovoru s Evou. V noci mě pak strašila stále dokola jedna pasáž z parkuru. Snad stokrát jsem se ji snažila zaběhnout, ale pokaždé se vyskytla nějaká chyba nebo problém. Teprve nad ránem se nám  to s Ann podařilo. Po probuzení  jsem na nočním stolku objevila klikr. Asi jsem ho tam předchozího dne odložila. Tak snad jsem v peřinách i neklikala :-D.