Když vidím Nyx, jak lačně hledí na každé sousto, které se nám blíží k puse, nemohu nevzpomenout na své těhotenství. Až na ten úpěnlivý, prosebný pohled, jsem "lačnila" po jídle naprosto se stejným apetitem. Co bylo sladké, neobstálo, mělo smůlu a zmizelo v mých objemných útrbách než bys řekl "švec".Předporodní  vánoce ( Eliška se narodila v lednu) pak znamenaly dokonalou likvidaci ( a vzácnou převahu poptávky nad nabídkou :-D) všech- i těch běžně méně oblíbených druhů cukroví. V současnosti by to chtělo těhotenství přes každé vánoce, neboť jeho konzumace povážlivě pokulhává.

  Druhé těhotenství bylo, co do chutí ,více než zvláštní. Nevyzpytatelný organismus si žádal přísun zubní pasty, odlakovače, tekutého čistícího písku a jiných nepoživatelných blivajzů. Přesto se i má druhá dcera jeví ( na první pohled) jako normální.

 Po čem však touží Nyx, krom nepřetržitého chytání míčku či jiné hračky, to je vskutku těžko odhadnout. Cokoliv jedlého, co bezelstně přiblížíme k jejímu citlivému čenichu, mizí v jejím krku i s celou " dárcovou" dlaní, že je těžko odhadnout, zda rozlišila, jaký druh pamlsku to vlastně zhltla. Svou neutuchající chutí ke všemu poživatelnému si vytýčila cíl vytvořit břicho, svým objemem hodné zápisu do Guinessovy knihy rekordů. A tak zatímco 1. měsíc po nakrytí jsme se zdráhali uvěřit i ultrazvukem potvrzené březosti, ten druhý zažíváme obavy, aby nás, holka, nepřekvapila třeba "Klapzubovou jedenáctkou". Nyx získala podobu dlouhodobě přisátého klíštěte. Porodní " sál" je už několik dní připraven, porodní personál nastupuje už druhý den "noční směnu", ale Nyxinka se svým zvětšováním jaksi stále nemá dost.

Aby naše radost mohla být dokonalá, došli jsme k opravdu zajímavému zjištění.  My nebudeme mít jen malé borderky. Budeme pravděpodobně chovatelé i morčecích miminek :-D. Ale o tom zase až .....zítra????