Ve  středu odpoledne jsem dostala na starost psí jesle. Žádná velká starost to není, stačilo zajistit přísun granulované stravy, čisté vody a také pečlivě odstranit výdej, který z příjmu pramení. Já to však vzala zodpovědně se vším všudy. Do Eliščina kutlochu k dětičkám jsem se nastěhovala na celé odpoledne vyzbrojena foťákem, kamerou a  velkou dávkou mazlení . Malí draci ze mě měli radost. Nejraději by přeskočili fázi, kdy musím uklidit a vzali by mě "do parády" okamžitě. K Nyxině nevelké radosti jsem dravou zvěř vypustila volně po pokoji. Samozřejmě zaútočili okamžitě na matku- mlékařku. Ta s útrpným výrazem jinak hrdé matky, prchala před bandou svých batolat kam jen mohla. Neutekla. Svišti se jí jeden po druhém přisávali na břicho. Za mohutného mlaskání z mámy upíjeli plnými doušky. Aspoň jsem se mohla pustit do úklidu ohrádky.  Několik těch "pozdravů" jsem tam od dětiček měla, některé i "zpracované" do nejrůznějších placek či placiček. Když jsem do ohrádky vstoupila, jeden "pozdrav" jsem získala také na podrážku svých pantoflí. Bylo třeba rychle jednat, než se batolecí komando dostatečně nabumbá a usoudí, že je třeba využít lidskou návštěvu k  nezbedným hrám. Sotva jsem vyměnila deku, plínu, odpreparovala ze země všechny placky, dodala ohrádce opět svěží a chutný vzhled, první ze špuntů už nakukovali dovnitř. "Jééé, a kde máme ty granule?" překládám si jejich zprvu nesmělé kňourání. Odcházím pro ně a to už se celý ansámbl rozkňourá naplno. Neznalému posluchači by to znělo v překladu něco jako: "Vraždááááááááá!!!" Jednám rychle než některý ze sousedů vymačká na mobilu číslo ochránců zvířat s oznámením tutovního týrání. Obrovská miska ( či spíše mísa) s rozmočenými granulkami ale mrňousky záhy utiší. Pouští se do dlabance s úžasným apetitem. Při jejich hlasitém mlaskání  mě napadne, zda tímto apetitem nedospějí posléze k rozměrům Maxipsa Fíka a zda místo vody jim budoucí páníčci nebudou muset nalít pivo, aby přece jen u těch normálních rozměrů zůstali. Za těch pár dní, co baští granulky, udělali obrovský pokrok ve " stolování". Už nelezou překotně do misky, nešlapou sourozencům po hlavách, nýbrž se způsobně naklánějí přes okraj a decentně si nabírají po malých porcích. Než od nás budou odcházet do nových domovů, popřejí si snad se svými sourozenci i dobrou chuť.

 Po jídle se přemísťuji k mládeži do klece ( divili byste se, kolik zájemců se v těchto dnech do drátěné ohrádky vehementně cpe... :-D). Nastává chvíle pro muchlování a hry. Hnědobílá klubíčka mi dávají láskyplně najevo, že mě ráda vidí a že v čelistech jim to začíná rašit. Žužlání je prozatím příjemné, jen sem tam se nějaká ta jehlička zaryje do měkké tkáně tak, že ucuknu. Nejúpornější v žužlání je "žlutá". Už ve čtyřech týdnech se ukazuje jako osobnost. V ohrádce se promenáduje hrdě, s ocasem vztyčeným k nebesům a nejčastěji se někde v rohu jen tak rozhlíží, co by kde komu vyvedla. Je ze všech nejakčnější a nejméně unavitelná. Zatímco její sourozenci si dávají na ucho, ona vytahuje z deky nitky, okusuje mříž nebo se se snaží budit nějakého spojence. Má však smůlu. Mrňata spí  tak tvrdě, že se jim ségra může prohánět po palicích s klidem Angličana. Nevzbudí se. To "žlutou" naštve a rozhodne se zaměřit své úsilí jen na sestru " růžovku". Úsilí jí nakonec přinese ovoce, ale rozespalá růžovka ze sestřina ataku dvakrát "odvaz" není. Chvilku si okusují mordičky a poté se strhne sestrovražedná bitva. Trvá tak 3-4 sekundy, ale razancí si nezadá s dospělými hafany. Spor končí smírem. Růžovka  zřejmě v duchu známého " chytřejší ustoupí", poodstoupí ( rozhodně však nelze tvrdit, že "prohrála" ) a krásnými modrými očičky se rozhlíží po ohrádce. Je jako princezna...něžná a krásná. Ladně se přesune k nejbližší hračce a tu začne okusovat.

  Kluci by se dali charakterizovat výstižným pojmem "pohodáři".  Modrásek nevynechá žádnou příležitost  k tulení, mám pocit, že má lidskou společnost úplně nejraději. Pokaždé se snaží vyšplhat na klín, tam zaujmout pohodlnou polohu a užívat si hlazení a drbání, co to jde. Ale ani průzkum okolí mu není zrovna cizí. Dokonce se snaží být nápomocný v úklidových pracech. Snaha o likvidaci válejícího se papíru však skončila málem udávením při jeho konzumací, takže mu další "uklízení" bylo rezolutně zatrhnuto. Zeleňásek je medvídek z nejmedvídkovatějších. Ťuťánek, ňuňánek, miláček, mazlíček. Kliďas. Jako první z štěněcí bandy se jal prozkoumávat hračky. V rámci večerního hraní pak předvedl vtipnou " sestavu" s tenisákem. Je milý a roztomilý.

Středeční odpoledne mi u děcek rychle uteklo. Vznikla spousta fotek, z nichž tradičně lze publikovat tak desetina ( však víte- fotím na "osla"...tedy režim IA a podle toho to i vypadá :-( ), vzniklo množství natočeného videa...až si nadávám, když místo pracovních úkolů sedím se sirkami v očích u počítače a "tvořím"...ale když ono to prostě jinak nejde. Broučci tady budou už jen 4 týdny...no, nevyužijte toho!!!!!!

Fotky už brzy :-)

Ochutnávka......