Pracovní proces se rychle blížil ke konci, bylo třeba začít uvažovat, co dnes uklohním hladové rodince k večeři. Zda po pomyslném " padla" vychutnám vzácnou chvíli klidu a pak zamířím přímo na tramvaj, či ještě obrazím pár obchodů ve snaze sehnat potřebné suroviny. Z úvah mě vytrhl telefon. Eliška mě informovala, že dnešní večer bude veskrze společenský, neboť se s Vaškem rozhodli  uvařit rodince v rámci rodinné soutěže PROSTŘENO. Naše rýpání o čtyřměsíčním zpoždění, kdy v jednom kuse neměli čas, zřejmě slavilo úspěch. Zprávu jsem přijala s povděkem. Prolézat obchody, navíc řeznické, mi nedělá pražádné potěšení. Urychleně jsem se přesunula na tramvajovou zastávku a v dálce zaregistrovala blížící se tramvaj.  Hurá. Sotva půl hodiny po mně dorazilo domů kuchařské duo- Eliška s Vaškem. Hodiny ukazovaly půl čtvrté a můj žaludek se po celodenním šizení slunečnicovými semínky a bílým jogurtem těšil na něco hutného ( chutného ). Než jsem vyvenčila hafany, byla však kuchyň neprodyšně uzavřena před každým, kdo by snad do ní mohl strčit svůj zvědavý nos. Hořce jsem později litovala, že jsem ještě před vycházkou v kuchyni nečapla aspoň suchou housku. Každé pozdější přiblížení se ke dveřím totiž vyvolalo u dvou kuchtíků bezmála hysterickou reakci, kdy jsem byla nařčena ze šmíráctví, zvědavosti a otravnosti zároveň. Jen zbytky hrdosti mi zabránily ve zběsilém vyplenění lednice- šmírování- nešmírování. V kuchyni se tvořilo. Intenzívně. Při jednom z dalších nesmělých pokusů o vymámení aspoň kousku chleba byl ze dveří, k nimž jsem se blížila, "vyplivnut" cár  papíru se soupisem připravujících se pokrmů. Dle zvyklostí bylo naším úkolem jídelníček okomentovat. Z hladu mě však dočista přešel humor a tak jsem  do kamery jen výstižně zašilhala se slovy, že je to z hladu  a že tím pádem nic z jídelníčku nepřečtu. Snad ještě větší muka zažíval táta, který se vrátil domů z práce s hladem velkým jako taneční sál a jeho první slova byla, kdy se bude večeře podávat. Od chvíle dotazu si musel počkat ještě dobrou hodinu. Mladí gurmáni svižně poletovali barákem, tvářili se tajemně, dolaďovali detaily. Jako rajská hudba nám pak zněl pokyn k večeři. Pak už bylo všechno moc příjemné. Předkrm z nakrájených sýrů různých typů, úžasná pálivá polévka ze zeleniny,  smažené nugetky masa a sójové směsi zabalené v římském salátovém listu a tortele , nakonec  luxusní dezert v podobě čerstvého ovoce, které jsme si labužnicky namáčeli v rozpuštěné čokoládě. Pozadu kvalitativně nezůstala ani zábava. Ač zprvu nevypadala kdovíjak  zajímavě, vyklubal se z ní zdroj dobrého pobavení. Postupem hry jsme se z "Pepů" stávali postupně "Tiky"," Šuky" a ti nejméně pozorní končili v rolích "Pošuků". Ani mě nepřekvapilo, že jsem vypadla jako první :-D.

Večer se vyvedl, dobré jídlo i vtipná zábava- to bylo to hlavní. Nezbývá než si probrat natočený materiál s komentáři pokrmů, jídelních lístků a s bodováním, vytvořit snad aspoň trochu zajímavý sestřih a vyhlásit vítěze. Na to si ale dávám čas, to nelze uspěchat.

   Příjemná společenská akce ale tímto neskončí. Rozhodli jsme se pokračovat. Tentokrát losováním kuchyně konkrétní země. Sama jsem zvědavá :-)

Fotky ZDE