Na přátelské posezení  v novém domku Hanky a Jirky Maršálových jsem se těšila. Už jen proto, že posedět si jen tak beze spěchu, poplkat nezávazně o všedních věcech, zasmát se, odreagovat se a zapomenout na fůru každodenních starostí bylo pro mne více než lákavé. A vůbec jsem se nezklamala- právě naopak. S Vosou Renčou jsme i přes chabý orientační smysl za pomoci v ústrety nám jdoucího Jirky dokodrcaly nóbl fárem k novotou vonícímu domku. Z pozvaných hostů jsme byly první a tak jsme se nechaly úplně v klídku provést po opravdu hezkém, útulném, vkusně zařízeném domečku. Postupně se scházeli další vosáci. Měla jsem ale takový dojem, jakoby každému z nich něco podstatného chybělo. Kus nohy, ruky, jeho vlastní identity....a pak jsem na to přišla....chyběl jim pes. Součást, na kterou jsem já ,a vlastně všichni ostatní, zvyklá, součást, bez které jsem možná některé z vosáků snad ani ještě nikdy neviděla :-(. Bylo to zvláštní, jiné, ale "dalo se to přežít" :-D. Hanka i Jirka se ukázali jako senzační hostitelé. Všichni se dobře bavili, všichni měli dostatek všeho, co si jen může člověk přát...Když jsem oproti původnímu plánu 22 hod. opouštěla jejich dům s Renčou těsně před koncem pátečního dne, byla jsem moc ráda, že jsem tam ten večer s přáteli mohla strávit.

Chvílemi to ale bylo fakt " o hubu" :-)

Několik fotek zde a ve fotkách.