Ráda vzpomínám na dobu, kdy byla ještě v pracovně činném stavu má kolegyně Ďurda. Tolik legrace jako s ní jsem nikdy předtím ani potom, co odešla do důchodu, nezažila. Těch krávovin, co jsme spolu navymýšlely, těch akcí- od turistických výšlapů, přes posezení u pivka až po nákupy všeho druhu, co jsme prožily. I ty pracovní trampoty se jevily rázem malichernější. Humor je dodnes v práci, i vůbec v životě, mým velkým pomocníkem, který dává tolik potřebný nadhled a nedovolí člověku se brát moc vážně. Připravujeme památeční almanach, kde chceme zachytit nejúspěšnější akce, vytvořené básně, komentáře, nápady....tak možná někdy  sem šoupnu i nějakou tu ukázku :-) Sotva nastoupila kolegyně důchodový odpočinek, zvýšila jsem výrazně psychologický nátlak, který jsem prováděla už dlouhou dobu, totiž aby si osvojila nějakou tu opuštěnou psí duši z útulku. Jen co sotva znatelně přikývla, rozhodla jsem se kout železo, dokud je žhavé a snad ještě týž den jsme s Eliškou přistavily naše nóbl fáro s cílem putování po okolních útulcích. Malou chlupatou a energickou Adélku jsme našly v malém zařízení mezi dalšími asi 15ti pejsky. Dnes je tato milá psí společnice kolegynin miláček. Prý to má jedinou chybu a sice....že se k osvojení neodhodlala už dříve. Jsem ráda za obě a tak máme aspoň možnost se častěji setkávat ať už na procházkách, cvičení agility ( kde kolegyně začala také docházet ) nebo na psích akcích všech typů. Včera jsme se sešly za účelem předprázdninového poplkání v rámci pejskařské vycházky po okolí. Počasí přálo, pejsci byli hodní, co víc chtít....? Mrkněte ZDE

                            Adélka                          Pivíčko......jo a kolegyně :-D