Několik posledních týdnů jsem neměla důvod k aktualizaci. Vcelku nic důležitějšího ke zveřejnění se nedělo. Cvičák je zazimovaný, dvě malá proskočení v koňské hale byla super, ale bylo nám to málo. Annie po dlouhém tréninkovém půstu řádila jak černá ruka. Byl to vážně fičák...tendle cvičák :-D Doma se na všech lidských členech rodiny vyřádila rýma a Annie se solidárně připojila aspoň zánětem ucha. To ji začalo povážlivě klesat. Následná domácí prohlídka vše odhalila. Šupitopresto na veterinu. Tu Annie skutečně "miluje". Pokaždé celou cestu od auta  nasazuje zpátečku, v čekárně pěje tklivé árie ( to volá svou maminku téhož jnéna...) a na veterinárním stole se s vervou pouští do urputného řecko- římského souboje s veterinářem a jeho asistenty. I tentokráte byl její odpor udolán. O chvíli později si to už v jejím uchu čvachtala léčivá "ušní vodička" a následně ATB kapky. " Čvachtáme" si to dodnes, ačkoliv zánět je už, zdá se, pokořen. Aby těch uší nebylo málo, při několika posledních vycházkách jsem vypozorovala, že s nimi má problém i Bára. Prvotní úsudek, že nějak přestala poslouchat, jsem prověřila diagnostickou větou :" Bájo, piškotek! ". Barunka bez reakce mi však naznačila, že věc se má jinak. Jednoduše její uši dosáhly jistého stupně opotřebení a domluva s ní na procházkách bude maličko obtížnější. K Bertovi hluchému jak pařez tedy přibyla Barunka, která asi půjde v jeho šlépějích. Dosud reagovala na zašramocení klíče v zámku jako první. Zburcovala psiska k uvítacímu ceremoniálu. Už několik posledních příchodů domů se odehrálo téměř v poklidu. Tajtrlíci sice radostně tajtrlíkovali, avšak Bára tvrdě zařezávala. To bylo překvápko, když jsem ji pohladila po hlavě....:-)

   Zdravotní újmu utrpěla i Nyx. Nahromaděná energie za dny, kdy je Eliška v práci, udělala své. Procházely tak s Eliškou vřesinskou uličkou, když se Nyx zaměřila na blízký plot. Za ním si to drze vyštěkávala Eliška- psisko nejistého původu, vesnický vořech Barunkovského typu. Nyx se zatmělo před očima. Její trysk proti drzému psímu spratkovi však zastavuje překážka v podobě plotu, která se nečekaně staví Nyx do cesty. Tupý náraz a šrám přes celý čumák jen pár milimetrů od oka....to je výsledek jejího ataku. Lidská Eliška následně Nyx starostlivě prohlíží, ta psí jen posměšně poštěkává za plotem.

 Bobinka se na zimu dala opět zaměstnat. Nastěhovala se do šatny a nekompromisně, s vervou sobě vlastní, se snaží ohlídat to skladiště žďorbů před každým, kdo by do šatny snad jen strčil kousek čumáku. Když ale ve chvílích přestávky v práci vyleze, je to to nejmilejší psisko. Pusinky a důvěrnosti neberou konce.

 Ve čtvrtek jsem se se štěstím dostala, coby náhradník, na trénink k Lucce. Prvotní nadšení povadlo, když na trénink dorazila mistryně světa Lisa Frick se svým Hossem. Obávala jsem se našich nepřesvědčivých výkonů a i když Lise to bylo opravdu úplně fuk, zda Panáčovka s Annie běží dobře nebo "pod psa", pro svůj pocit a své sebevědomí jsem moc chtěla, aby se nám dařilo. To se taky splnilo. Aňule, šťastná, že si může aspoň trochu zařádit na překážkách, úžasně reagovala na povely, sázela předpisové zóny, dokonce i oblouky nebyly z největších. K dobrému pocitu z tréninku přispělo i mé samostatné řízení auťáku.

 V neděli jsme si rozsvítili první adventní svíčku...:-)

 Shrnuto a podtrženo...máme se stále SKVĚLE!!!!