Tak jsme se dočkali. Očekávané porody našich zvířecích svěřenců máme za sebou a fůru mláďat před sebou :-). Radujeme se ze štěňátek, radujeme se z morčátek, radujeme se, že už snad každým dnem "klepne" jaro na dveře....nastražujeme uši, ale zatím jsou to jen sluchové halucinace, které nás bílou zahradou brzy přesvědčí, že to ještě jaro nebylo. Nyxinčina štěňátka by měla každým dnem rozlepit očka, mrknout na svět. Jelikož jsou mezi námi už 12. den a rolety mají stále zataženy, začínám  podezírat přírodu, zda to takto moudře nezařídila úmyslně a nesnaží se tak ochránit mrňousky před šokujícím prvním pohledem na svět uprostřed naší praštěné rodinky co nejdéle.

  To malá " agátčátka" si to štrádují klecí a vyvalují na nás velká korálková kukadla už od 1. dne. Skládám svůj hluboký obdiv matičce přírodě za to, jak dokonale vybavila tyto malé hlodavé tvorečky k samostatnému životu snad od narození. Zdá se, že jim pohled na nás nevadí- v podstatě vypadají také bláznivě. Dva z nich budí dojem, že ráno zaspali a nemohli najít hřeben. Tento módní rozcuch jim dodává na šibalskosti. Třetí " učesané" agátče zase jakoby mělo na čele napsáno: " Můj otec je pískomil ". Jak to ta Agáta vlastně udělala, nám zůstane už navždy záhadou. Ale ať už to bylo, jak chtělo, povedlo se to :-D. Než půjdou mimina do světa, máme před sebou ještě pěkných pár dní krásného ňuhňání, ťuťlání a šišlání, tak vzhůru do toho, když je ta neděle :-)