Zatímco v dřevěné porodnici si to už týden kňourá čtyřlístek borderáckých děcek, u Agáty v kleci je stále pusto, prázdno. Stokrát za den chodí jeden člen rodiny po druhém prověřovat její předporodní stav, avšak z pokoje vychází jen s ustaraným obličejem, že jako....ještě stále nic :-(. Samotná Agáta z těch našich nepřetržitých procesí nakonec snad "porodí křečky" místo očekávaných morčátek. Tváří se na nás hrozně. Koulí očima a pomalu už i svým tělem, neboť podobnost s koulí se nabízí den ode dne víc a víc. Pohmatem se kontaktujeme s ještě nenarozenými hlodavčátky a oni nás jemně nakopávají do dlaně. "Haló, my jsme tady!" :-D

    Zní to všechno přímo idylicky, ale toto sympaticky napínavé očekávání má i svá úskalí. Tak například: V běžně vytápěné místnosti našeho domu ( mám teď na mysli pokoj, kde sídlí Agáta), kde se pohybuje lidská i psí smečka naprosto bez jakýchkoliv pocitů chladu, byla diagnostikována zima. Pro budoucí matku a její očekávané přírůstky přímo vražedná. Evka vyhrabala ze skříně elektrické topení a v pokojíčku vyrobila tepelné podmínky alla sauna. Miminka nemají ještě vyvinutý termoregulační tělesný mechanismus a my si je přece nechceme vzít na svědomí- tvrdí dcera, když si dovolíme nesměle pípnout cosi o značném předražení topné sezóny. O tom, že Eliška štěňátkům přitápí elektrickým přímotopem už od doby, kdy si hověla ještě v Nyxinčiném bříšku,cirka tak 3 týdny, o tom raději pomlčím. :-D.

     Situace, která mě však už ale málem stála spokojené manželství, se vyvrbila koncem minulého týdne. Při večerním "kontaktování" s mimíšky v Agátiném bříšku, nedostávaly naše zvědavé dlaně očekávanou odezvu v podobě jemných pohybových impulsů. Co to? Proč jsou děcka v tak nepřirozeném klidu? Dohady pomalu začínaly přerůstat v paniku. Zejména Evka, Agátu milující z celého srdce, začala nervózně pobíhat bytem. Znovu a zas vyšetřovala Agátě dmoucí se břicho. Nakonec přišel na řadu mobil. Telefonát směřoval na veterinu. Přece jen devět večer není tak úplně běžný čas k vyšetření ( navíc morčete :-D). Pak už to šlo ráz na ráz. Agáta byla usazena do improvizované přepravky z propíchané krabice od bot a jelo se. Z obýváku od televize se začíná ozývat tátův nerudný hlas. Evka někde v Bohumíně bojuje o Agátin život, my s tátou vedeme vzrušenou debatu o vztahu člověka ke zvířeti, o morální povinnosti starat se o zvíře, které si člověk pořídil, ať je to rybička, pes, slon či morče ( neodvažuji se v této chvíli citovat Exupéryho přirovnání o růži, jež si člověk k sobě připoutal a je za ni zodpovědný....jaksi se obávám, co by mi přistálo tátovou rukou na palici). Před jedenáctou se Evka s krabicí od bot vrací. Ukazováčkem mi naznačuje, že ji mám následovat do pokojíčku. Tam se dozvídám, že po vyšetření ultrazvukem bylo zjištěno, že naše mamina je naprosto v pořádku, mrňousci byli zřejmě v útlumu, teď už se zase mají čile k světu, že můžeme chystat " výbavičku" pro nejméně 3 kousky .....a za tu skvělou zprávu tam Evka vyplázla "bratru" pouhých 700 Kč. Za pocit úlevy to přeci stojí. Mohlo to také dopanout hůř. Evka by při komplikacích jakéhokoliv charakteru nekompromisně trvala na císařském řezu. Tento zákrok by jistě znamenal daleko větší průvan v peněžence. Už jen bloknuté nemocničního lůžko, všechny ty kapáky a také personál.....:-D :-D :-D.

  Nechápu, proč táta zuří a proč zmiňuje slovo "rozvod" jako žhavou aktuální novinku. Vypadá skutečně rozezleně. Vykřikuje hesla jako: "magoři, blázni, praštěnci,"...místo aby výchovně ocenil emocionální vztah své dcery k živému tvorovi. Pomalu se začínám obávat, že ten rozvod může myslet vážně a spekuluji nad tím, zda v požadavku rozvodového vyrovnání nebude požadovat i polovičku naší psí smečky a taky....bože chraň...i nějaká ta Agátčina mimina!