31.03.2014 16:14

Má trenérka s přicházejícím jarem usoudila, že je třeba zúročit všechny ty odtrénované hodiny v hale i na zahradě a abych se nemohla na nic vymlouvat, zaplatila mi závody jako narozeninový dárek. Měla jsem radost, avšak s blížícím se termínem sílil i pocit nervozity a trémy. Marně jsem své hlavě našeptávala, jak nepodstatná je výše našeho umístění a že jdeme závodit "na pohodu", ona to tvrdošíjně odmítala pobrat  a v den závodů zastoupila roli budíku už v půl třetí v noci. Nevyspalá, mátožná, s kruhy pod očima, jsem o dvě hodiny později ládovala do auta batoh a Andulu. Společnost jsem měla výbornou. Danču a Elišku. Cesta nám v příjemné rozmluvě o všem možném rychle uběhla a už tu byla hala, kolem níž se doširoka trousili pejskaři se svými svěřenci všech ras, velikostí, barev i hmotnostních kategorií. Parkur byl už postaven, háčky na překážkách signalizovaly, že první poběží "largové".

  Sotva jsme se stihly utábořit v úzkém prostoru okolo parkuru, už tu byla prohlídka. Zjistila jsem, že hned první běh je našponován tak, aby případně ještě polospící závodníci dostali pořádnou rozcvičku.Sprintové rovinky se střídaly s technickými pasážemi.Vstřebala jsem několik dobře míněných rad své trenérky a vyrazila na plac. Tam vše probíhalo ještě rychleji než na co jsem své nohy připravila. Andula, odpočinutá v teple auta, vyběhla jako střela, aniž by brala v potaz, že za ní vlaje panička v zoufalé snaze ji předběhnout za tunelem a zkormidlovat ji do správného směru. Předběhnutí se mi sice ani s technikou "vypustím duši " nepodařilo, ale inteligence Annie, kdy na mě za tunelem počkala (oči znuděně "v sloup"), aniž by skočila co bylo v dohledu, nás zachránila od jisté diskvalifikace.. Dále jsme běžely pěkně, dá-li se tak označit běh s nějakou tou chybou. Závěr: 17. místo z 35.

  Zkoušku, jako druhý běh v pořadí, jsem Annie pokazila jedním špatným pohybem. Nasadily jsme od startu pěkné fofry. V hodně technické části parkuru jsem své pohybové kreace překombinovala natolik, že jsem nabuzenou psici poslala místo na kladinu do lákavého tunelu. Video ZDE .  Divím se, že mě za to vzápětí nerafla do hýždě. Ale ona byla spokojená za svou odměnu a výsledek jí ležel u zadní části těla.

  V agility jsme to opět docela rozjely, ale tentokrát to Annie na parkuru táhlo místo do tunelu na "áčko". Sice se ještě stihla včas stočit, ale náběh do slalomu už byl až napodruhé a když "odflákla" zónu na áčku, ukončila jsem nekompromisně naše snažení přísnou opravou chybné zóny.

 Po celou dobu závodů jsme bojovaly s chladem. I přes počet vrstev oděvů, zdatně konkurující cibuli, pronikala zima nemilosrdně až do morku kostí. S povděkem jsme přijaly možnost ohřát se erárním horkým čajem z přistavené várnice. Občerstvit jsme se zašly do blízkého bufetu. Ten mohl cenami konkurovat těm nejluxusnějším pajzlům. Náprstek "turecké" kávy (ne)chutnal jako nechutně zabarvená voda. Za lidovou cenu 30,-Kč jsem ocenila aspoň její teplotu, která v nevlídném počasí přišla vhod. Danča se pustila do proklamovaného houbového rizota, ovšem už po prvním soustu vypadala výrazem obličeje, jako by překousla moučného červa. Ještě že jí byla umožněna výměna za jiný druh pokrmu. Ten už snědla bez reptání. 

Eliškou zvolená krmě - langoš - se sice připravoval dlouho, ale zato vypadal "k světu". Familiérní obsluhující chlopek se zeptal, co má na langoš navrstvit. Eliščina nefalšovaně hladová odpověď, že "všechno" ho zřejmě zmátla natolik, že krom všech možných ingrediencí (tatarka, kečup, sýr) přidal i "všechen" česnek, který měl nachystaný snad na celou dobu prodeje. Eliška pak svůj langoš nejen že dojídala se slzami v očích, následně čpěla tak, že jsme se obávaly situace, kdy na parkuru vydá Nyxe povel, a ta  pod tíhou odéru, co ji ovane, se místo provedení skácí k zemi. Rázem jsme s Eliškou všichni omezili komunikaci na nejnutnější míru. Všichni přežili. Běhy, zimu i tu čpící Elišku. 

Bylo to fajn, dárek jsem si opravdu užila.

Video nazvané trefně :" bože, já ji zabiju!!"  zde