12.02.2026 10:40

      A je to tady. Číslovka v řádu desítek mého věku skočila koncem ledna z ne úplně sympatické pětky na ještě nesympatičtější šestku. V mládí byli lidé tohoto věku v mých očích vetchými stařečky s roztřesenýma rukama a vrásčitou tváří. Náplň jejich dní jsem spatřovala v posedávání na pomyslném zápraží, vzpomínání na časy dávno minulé a rozhazování kousků pečiva hladovému ptactvu v parku. Bláhové mládí mi  nedovolovalo byť jen pomyšlení, že sama jednou tohoto věku dojdu. Bylo to něco vzdáleného snad stovky světelných let...

    Je mi šedesát. Překvapivě můj vzhled ani náplň dní nekoresponduje s mou někdejší dětskou  představou. Dokonce si troufám směle tvrdit, že nebýt občanského průkazu a zrcadla, kteréžto mě nekompromisně vrací do tvrdé reality, musela bych sama sebe přesvědčovat o tom, že Forever Young je jen mým zbožným přáním. 

             

     Přestože čas neúprosně chvátá, tělo se opotřebovává a smysly ztrácí svou "ostrost",  stále však je tu jeden smysl, který se s věkem vybrušuje jako diamant. Kdo mě znáte, jistě už správně tušíte, že je to smysl pro nesmysly. Kdybych vás mohla vzít na exkurzi do mé hlavy, viděli byste, že mé mozkovně dominuje "strojovna - nesmyslovna". Část, která už od útlého mládí fachčí na plné obrátky a dodává mému životu jistou lehkost bytí. Snad výkonnost této strojovny mi ddokáže vnuknout přesvědčení o tom, že věk je jenom číslo. Svou šedesátku přijímám přátelsky...co mi také zbývá...?

       Má "přítelkyně" šedesátka si vyžádala několikero oslavných společenských akcí. Největší ze série připadla na poslední lednový den. V místním restauračním zařízení se měl sejít nikterak velký okruh rodinných příslušníků. Vyhlídka lákavého menu, uvolněné zábavy s příměsí zpěvu a tanců jsou však v naší pejskařské familii vždy vykoupeny jistými opatřeními, jimž by slušel krycí název "galeje". Ne, že by mě snad rodinní příslušníci takto zatěžovali - naopak je radost se spolu takto v rodinném kruhu vidět, najíst a pobavit. "Galejemi" mám na mysli všechny ty přípravy v domě. Vždyť dva dny bude muset náš dům pojmout  do svých útrob šest lidských a jedenáct zvířecích bytostí. Napadá mě, zda při takové převaze zvířat nemohou se tato nečekaně vzbouřit a do připravených klecí a kenelek nahnat naši lidskou menšinu. Snad jen přesvědčení o korektnosti našich vztahů tuto představu rychle zaplašuje.

   Den před akcí je třeba upravit ubytovací prostory tak, aby byl každému zachován alespoň malý kousek soukromí, přichystat lůžkoviny, vybavit lednici a vygruntovat. Je to na mně, jelikož táta se tváří tajemně a rychle vymajzne z domu s odůvodněním, že musí ještě fůru věcí zařídit. Sotva se mi podaří ukončit přípravy, zastavuje u domu auto s první částí klanu Kaletovců - zeť Vojta a vnouček Dominik. Radost psí smečky hlasově nezná mezí. Vřesina už začíná tušit, že u Panáčů bude patrně dnes veselo. Chlapec a chap vynášejí svoje bebechy do připraveného pokoje a já mezitím lifruji pozdravy řvoucí smečku (a kočku) do ložnice, neboť už za několik málo minut dorazí druhá, daleko větší, část klanu, kterou jsem si pracovně nazvala" cirkus Humberto" v čele s principálkou Eliškou. 

      Kdo to nezažil, nepochopí. Ze zaparkovaného fára vystupuje Eliška. Vypouští psí stařenku Nyx a už mě úkoluje - mám usměrňovat stařenčiny kroky bezpečným směrem. Pobíhám tedy kolem psí seniorky a divoce gestikuluji, neboť Nyx má uši už jen na ozdobu.  Všichni se zapojujeme do vynášení klecí a domečků nejrůznějších velikostí a rozmísťujeme je v příslušném pokoji, který  rázem praská ve švech. Slabší povahy -  potažmo hospodyňky lpící na úklidu "tip - ťop"  - by padaly  patrně v této chvíli do mdlob už jen pouhým pohledem. Nezouvané boty ke zpružnění celé té "vřesinské operace" a pacinková razítka na čerstvě vypulírované plovoučce  mi mdloby nezpůsobí - snad jen proto, že tyto situace pravidelně trénuji.

    Konečně zvěřinec dostává svůj řád. Těším se, jak doladím svůj outfit a vyrazíme na oběd, ovšem v té chvíli začíná Eliška krmit svou pětičlennou smečku. (Kýho šlaka nemohl být tento úkon proveden v domácím žabeňském prostředí...?) Dózičky s granulemi, klece, všude se pletoucí psí čumoně. Místo, abych ladila svůj outfit, pobíhám v tom zmatku po bytě  v roli cirkusového zřízence. " Mami, máš nějaké misky na žrádlo? " odvádí mne Eli od kultivace mého ksichtíku. A tak doplňuji miskový deficit a pak také poslední kosmetické úpravy. Když už jsme takřka na odchodu, rozhodne se Eli nechat ještě Nyx vyvenčit. Přece jen budeme několik hodin pryč. A tak další menší zdržení a další razítka. Zůstávám v klidu. 

       Samotná rodinná oslava byla příjemným završením mého dvojciferného čísla věku s pětkou v desítkách. A o tom, že mě čekala ještě jedna (tedy tři, ale jedna obzvlášť povedená) oslava, tak o tom zase příště.