Když jsme začínaly před lety s Eliškou agilitit, setkávaly jsme se na závodech s lidmi, kteří dorazili na místo s obrovskou výbavou- klecí, stanem, židlemi...My měly vše potřebné v jednom batohu. Na " vybavence" jsme pohlížely maličko pohrdavě s pobaveným úsměvem na rtech. Roky plynuly a i nám začalo přibývat. Nejen roků, kil, zkušeností a psů, ale také nezbytných potřeb k závodům. Od pidi rybářské trojnožky jsme se propracovaly ke klasickým křesílkům, opatřily jsme si klece, posléze látkové domečky a nakonec přibyl i ten stan. Dnes si závody bez těchto všech vymožeností ani nedovedeme představit. V nenávratnu je období, kdy na vše potřebné stačil průměrně velký batoh. Psi mohou spokojeně podřimovat ve svém pohodlném bejváku, páníčci v suchu a závětří stanu na křesílkách sledují, případně natáčejí také mimochodem na nezbytnou a pro tyto účely speciálně pořízenou kameru, dění na parkuru. Tomu říkám pohodlíčko. Jak už to ale občas bývá, čas od času některá z vymožeností zazlobí. V zimě kupříkladu stávkuje kamera. Odmítá poslušnost a nepracuje, ač na ni pro zahřátí chucháme, balíme ji do deky...Také látkový domeček není někdy pejskovi po gustu, to pak svými pracovitými zoubky vybuduje v kenelce otvor pro spásný útěk. Relativně spolehlivá židlička může jednou vypovědět služby. Její duralové nožky se mohou podlomit pod stále se zvyšující hmotností její "klientky". Pokud se domníváte, že stan je - jako jediný- zcela v rychtiku, musím vás vyvést z omylu. Náš stan je skvělý. Prostorný,pevný a dokonce inteligentní. Nezbytně však k sobě potřebuje majitele stejných IQ kvalit. V čem IQ stanu vlastně spočívá? Když totiž dorazíte na závody, stačí vybalit stan z obalu a dále už si poradí úplně sám. Pružná konstrukce ví, co dělat, takže během cirka 1-2 minut máte tábornický přístřešek plně k dispozici i se zakolíkováním. Stále postrádáte problém, když všechno vypadá tak ideálně? Pravdou je, že po celou dobu závodů stan stojí a plní si své funkce. Onen problém nastává až tehdy, když žávody končí, začíná balení. Tu si pružná konstrukce umane, že do ochranného obalu prostě nepůjde. Tvrdohlavě pruží- pruží a pruží, vyskakuje, kdy nemá, neustále předvádí, jak skvěle to umí " rozbalit", ale "znásilnit"  k vměstnání do vaku se nedá. To se pak člověk stává vděčným objektem pobavení okolostojících. Všemožně ohýbá poddajné trubky, aby zase za chvilku opět bojoval se stanem hrdě se tyčícím, válí se po zemi, vzápětí je vypruženou tyčkou inzultován a potvora stojí dál....Marné snahy jsou poskládat stan podle nakresleného přiloženého návodu. A tak je nakonec zpocený nemotora rád, když se namane nějaký ten kamarád, protože stále ještě funguje známé pořekadlo, že víc hlav, víc rozumu.

    Tentokrát mělo však stanové drama pokračování. Přemožený stan byl totiž nasoukán do vaku v značně provlhlém stavu. Bylo nutné jej vysušit. Jenže ono to není tak snadné, když venku stále prší a rozložení té obludy doma by znamenalo zabrání celého pokoje. Chvíli mě napadlo postavit stan do obýváku. Táta by si do něj sedl  a z útulna jeho útrob by sledoval v televizi napínavé hokejové klání. Idylu bych pak případně mohla doplnit campingovým stolečkem, na nějž bych mu servírovala vybrané lahůdky z naší lednice. Nakonec jsem ale obývák zavrhla. Mimo jiné také proto, že když přijde večer a rozsvítíme, je do našeho obýváku z venku vidět jak do výkladní skříně. Už tak platíme za místní šašoury s bláznivou smečkou, stan v obýváku by nám na vážnosti nepřidal. Ponechala jsem si mizivou naději na kapku normálnosti a rozhodla, že stan " vypružíme" v čtvercové předsíňce. Zabral ji skoro celou. Několik hodin jsme dobrodružně přelézali skrze stan z koupelny do kuchyně a pokojů. Psi nevěřícně koukali, snad reflektivně připravovali svaly k očekávanému běhu ...ale kde je, paničko, ten parkur? Táta po příchodu z práce provedl svůj již tradiční pohyb hlavou ( rozuměj...zavrtěl jí) a bez komentáře přelezl jedním otvorem do kuchyně, kde by se snad ani nedivil ohništi a guláši z ešusu. Jo, jo...našla by se spousta věcí, které by nám mohl táta vytknout. Jedno nám ale vytknout rozhodně nemůže, totiž, že by život s námi byl nuda. Je to totiž jedno velké dobrodružství plné zvratů, dramat i komedií o neočekávaných rozuzleních nemluvě.