Po náročném pracovním týdnu jsem vzala zavděk ohlášené přátelské návštěvě. Kája s dcerou Markétou projevily zájem vidět Annie ještě coby andělské štěňátko a kapku se s ní pomuchlovat. Dorazily přesně , jak ohlásily, a hned u branky se začaly nad malou rozplývat. Ta je však přivítala svým typickým způsobem. Skákáním, kousáním, běháním. Vybaveny kvalitním fotoaparátem se daly hned do fotografování neposedného štěněte. Kája vylovila ze svého batohu nápaditou - zvuky vydávající - hračku a podala ji Annince.

 Anninčino nadšení neznalo mezí....až jsem si začala připadat jako že u nás nikdy nic podobného holka neviděla...přitom má hraček více než měly mé holky v době batolecího věku:-(.  Vděčně vzala chrochtavého čuníka do zubů a jala se s ním obíhat tryskem zahradu. Vyhazovala ho a v letu chytala, packama ho kutálela, čumákem postrkovala a přitom čuníka rytmicky masírovala zoubky, takže vydával úžasné zvuky. Návštěva se bavila. O mazlení však nemohla být řeč. Jen co si Kája nebo Markétka vzaly malou k sobě na klín, vjelo do ní tisíc čertíků a začala se ošívat, vrtět, kousat a škrábat, takže pokud chtěly zůstat holky nezraněny, musely chtíc nechtíc malého ďáblíka pustit na zem. Představy klidného mazlivého ňuňátka tedy zůstaly jen představami a tak holky odjížděly s  novým poznatkem, že malé kelpie nejsou rozhodně jen tak nějací mazlíci, ale hlavně energičtí ďáblíci.

Holky, díky za návštěvu :-)