13 červencových dní je za námi. Známá časová zákonitost, totiž, že letní dny, byť jsou delší, ubíhají daleko rychleji než ty zimní, se potvrzuje i letos. Přivyklá  časně rannímu vstávání, straším v kuchyni denně sotva se rozbřeskne. Nemohu si stěžovat, že bych se nudila. Zahrádka, přestože  jsem její nehodná macecha, která by mohla být potahována úřady za zanedbávání řádné péče, vydává přehršel plodů. "Celý rok se, macecho, nestaráš, tak si teď aspoň poraď s tím, co vyplodím," myslí si dozajista. A tak kompotuji, marmeláduji, krájím a suším jablka, zamrazuji maliny i rybíz....Zkrátka až se zima zeptá, co jsem dělala v létě, budu moct hrdě otevřít spíž a s potutelným úsměvem hodit hlavou směrem k plným policím zavařenin.

    Psiska si celé dny vychutnávají moji přítomnost doma, neboť mě ani nenapadne plánovat si cokoliv bez nich.  Znovuoprášený dolnolhotový okruh bývá pejskům obohacen o rochnění v loni vytvořené malé vodní nádržce, čímž je motivace několikakilometrové procházky ještě zvýšena. Škoda jen, že pozorné " čumákování" do lesních porostů v naději, že v nich číhá nějaký ten praváček, nepřináší to správné uspokojení. Sucho dělá své, ale optimisticky se upínám k blízké budoucnosti, že by snad, možná, asi, pravděpodobně...ono "čumákování" do porostů nemuselo být  až tak marné.

   První týden prázdnin jsme si zpestřili společným koupáním na hlučínské štěrkovně. Na výlet byly vybrány moje psice - Bára a Annie "Venclovská" ( František Venclovský = pokořitel kanálu La Manche- poznámka autora ).  Obě totiž krásně a hlavně tiše, navíc zcela samostatně, plavou. Lidí, kteří měli ten den úplně stejný nápad jako my, bylo sice hodně, ale vzhledem k rozlehlosti vodní plochy, neměla nádrž vzhled uprděného koupaliště, kde  "plavci" stojí namačkáni ve vodě jako tučňáci bez možnosti protáhnout své rozpálené tělo uvolňujícími plaveckými tempy jinak než za cenu boule, modřiny, namočené palice a jiných příkoří ze strany spoluplavajících.

    Annie vybraným plaveckým stylem brázdila štěrkovnu do velkých vzdáleností. Působila jako vždy  šťastně.  Kousek vedle nás vstupoval do vody chlopek zralého věku se zřejmým cílem otestovat nové "podvodní" vybavení- snad k moři. S obrovskými ploutvemi, jak pravý žabí muž, si to naťápal do vody. Poté nasadil potapěčské brýle a do úst vložil šnorchl. Tyto úkony však naše Venclovská z prostředka rozlehlé vodní plochy nezaregistrovala. Ve chvíli, kdy plavala ke břehu, zaujal ji z vody čouhající šnorchl. Nastražila uši a namířila si to přímo k němu. Marně jsme se jí snažili voláním  naznačit, aby změnila směr. Byla pevně rozhodnuta záhadně trčící předmět prozkoumat stůj co stůj. Nic netušící chlopek bezstarostně zkoumal kamenito bahnité dno. Dýchací trubice čněla hrdě nad hladinou a magicky Annie přitahovala. Místo, aby zamířila k rázně povelující paničce, zrychlila tempo s cílem už už se dozvědět, co se to v té vodě vlastně hýbe. Neodvažovala jsem se domýšlet, zda Annie šnorchl popadne do huby nebo jej packou potopí, každopádně  se to neobejde bez chlopkova mírného šoku. Když byla Ann od chlopka na dobrých 20 metrů, ten, jak by to tušil, vynořil se z vody. Poněkud překvapeně zabrejlil na blížícího se živočicha, ten zase na chlopka, a pak už plaval každý svou cestou. Ostuda byla zažehnána.

     Druhý prázdninový týden začal zvesela. K  sousedovi Karlovi a jeho ženě Hance jako každoročně zavítala návštěva z Německa. Jejich "španělský horský pes" Carlos - obluda rozměru menšího vlkodava - začal od prvního dne provokativně naši smečku prudit. Přesune vždy své sloní tělo dvěma pomalými kroky k plotu a německy hlubokým barytonem štěkne cosi o českých blbečcích hloupě čumějících za plotem. To je ovšem něco na naše rafany. Zatímco nedoslýchavý Bert jen formálně blafne něco jako "polib mi šos, drzý germáne" a Barča s Kess mu rozhořčeně vynadají do přerostlých kreténů, Andula dostane nefalšovaný hysterický záchvat. Z hrdla se jí derou pazvuky o síle mnoha decibelů a znějí neidentifikovaně něco mezi řevem rozzuřeného jaguára a troubením slona v říji ( či jak se tomu u slonů říká). Kdesi jsem četla, že kvalitně vyšlechtěná kelpie má mít hodně výrazný hlas, což je zřejmě cenná devíza tohoto plemene při nahánění ovcí. Andulka sice o ovce nejeví pražádný zájem, hlasově však patří jistě mezi nejkvalitnější jedince své rasy. " Pusťte mě na toho hajzla. Udělám z něho fašírku, rozsápu a roztrhám ho na malé kousíčky.....!!!!!"  Tak nějak vyhrožuje Carlosovi, který se už jen tváří, jak by se ho to netýkalo. Pod fousy se usmívá, jak pěkně rozvířil místní stojaté vody vřesinského klidu.  V těchto dnech musím nesčetněkrát absolvovat schody na zahradu, abych "diskutéry" uklidnila, přičemž bych si nejraději přidala svoji dávku nadávek drzému psisku. Jelikož ale absolutně neschopně nadávám, zmohla bych se jen na suché: " Ty darebáku, co provokuješ, blbečku? ", což by v porovnání s kvalitními urážkami mé zdatně spílající smečky znělo víceméně směšně. Vzrůšo s Carlosem bude probíhat ještě celý příští týden. Až se návštěva z Německa  vykvartýruje, začnou nám konečně poklidné prázdninové dny.