16.03.2025 10:34

     Humor je, jak známo, kořením života, proto coby milovník koření, mám k němu vřelý vztah. Řekla bych, že nevynechám jedinou příležitost si zažertovat. Někdy (vždy však s tím nejlaskavějším záměrem) i na úkor druhých.

      Nedávno mi vytanula na mysl vzpomínka několik let stará. Příměstský tábor Naury. Směsice nejrůznějších aktivit se psy. Teoretické části rozmanitého zaměření prolínají s praktickým cvičením, soutěžemi, kvízy. Klienti poklidně vstřebávají informační koktejl a dobře se baví. 

      Několik dní před konáním akce jsem vedením Naury (rozuměj Eliškou a Dančou) požádána, abych si pro účastníky připravila teoretickou lekci o dogdancingu. Bráním se, že si k tomto nepřijdu dost  kompetentní, neboť dogdancing v mém pojetí má s oficiálním soutěžním řádem jen pramálo společného. Jsem odbyta argumentem, že si můžu vše vygooglit a hotovo. Nerada dělám cokoliv proti svému přesvědčení a tak, abych nezklamala, vymyslela jsem ďábelský plán, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. 

      Svou teorii jsem postavila na informaci, že do dogdancingu pronikl jistý "nový trend". Ten počítá s povinností zařadit do sestav taneční prvky národních tanců dle původu plemene či prvky  tance, jenž úzce koresponduje s názvem plemene. Abyste tomu rozuměli - například majitelé argentinských  dog budou muset do svým sestav implementovat taneční pozice argentinského tanga, polský nížinný ovčák zatančí se svým páníčkem důstojnou polonézu a tým s českým fouskem si střihne skočnou. Foxteriéři se ponesou v rytmu foxtrotu a pro rasu "čau čau" tu je, co jiného než "ča-ča"...? Kritérii hodnocení pak krom kvality provedení, je i výběr hudby, kostýmy a rekvizity. 

      O svém záměru předat tyto informace klientům tábora jsem se svěřila pejskařské kolegyni Markétě, která byla také jednou z účastnic a o mé nechuti "přednášet" moc dobře věděla. Nápad se jí líbil a pomohla mi jej vyšperkovat do konečné podoby. 

      Nadchází  chvíle mého vystoupení před klienty. Ti se rozdělují na dvě části. Zatímco jedna, pod vedením Elišky, piluje v hale  slalomy a zóny, druhá - s Dančou zasedá v klubovně. Danča mě, nic netušíc, s plnou důvěrou uvádí na scénu a klienti čekají, co že se ode mě dozví. Jako nejtěžší vidím  přednést všechny ty "praštěné" informace tak, aby o jejich pravdivosti nebylo pochyb. Moc si v tomto nevěřím, téma je až příliš absurdní...Spustila jsem s důstojným výrazem. Obecný úvod jsem ustála dobře. Na tváři Danči vidím spokojenost. Zaujatě hltá každé mé slovo a účastně pokyvuje hlavou. Blížím se k části rozebírající "povinné národní prvky". Tady  se  musím už opravdu hodně snažit, abych ustála "chorovod" ruských chrtů či rumbu havanských psíků. 

       Když  zmiňuji povinné figury bolera či flamenca s žádoucím využitím castanět u španělského vodního psa, či mastina, povážlivě mi cukají koutky. Ten, kdo to už nevydrží, je Markéta. Ze zadních sedaček se ozve tlumené vychechtnutí. Danča vrhne daným směrem vražedný pohled a vyřkne cosi o nemístném vyrušování. Sama pokyvuje hlavou a se slovy  "to je tak zajímavé..." prahne po dalších informacích. 

Po pravdě jich už moc nepadne. Nedokážu udržet vážnou tvář a po několika větách se přiznávám.  Klubovnou se nese uvolněný smích. 

     Když vzápětí Danča líčí Elišce "národní prvky", ta se jen zvědavě zeptá, kdo že jí toto nakukal. Po odpovědi, že "mamka", reaguje Eli typickým: "Pááááníííí, a vy jste jí to fakt věřila...???