Nastalo nepříznivé období pro pejsky a koneckonců i paničku. Nestíhám. Výjimečně za to nemůže prokrastinace. Snažím se, ale úkolů je opravdu příliš. Když už se konečně dostanu z práce, čeká mě zase domácnost a ta opravdu dost trpí, chci- li všechny živé tvory a taky práci podělit rovným dílem. A tak se aspoň snažím, aby mi Andula nezvlčila a aby se trochu připravovala na svou první výstavu :-).  V pondělí 21. 3. jsme příchod jara oslavily s Aňou cvičením poslušnosti u Lenky v Třebovicích. Akce vskutku náročná. Když jsem ji domlouvala, bláhově jsem se domnívala...spíš jsem v to doufala, že mě na 16 hod. do Třebovic doveze má dcera Eliška. Ta mi ale s klidem Angličana oznámila, že v pondělí rozhodně musím po vlastní ( tramvajové ) ose, protože má školu a pak milion dalších důležitých záležitostí. Nezbývalo mi tedy nic jiného než se hned po příchodu z práce vydat téměř na otočku směr třebovický cvičák....Cesta tramvají opět nebyl žádný med, ale zvládly jsme. Cvičení  super. Výstavní postoj jsme nacvičily s Ann pěkně, jen při chůzi a klusu nechce "čumět" na dobrotku a zarputile jde s hlavou rovně ( místo vztyčenou ). Také jsme se trochu snažily odbourat blok z kladiny, který se u Ann  projevil. Nevím proč  :-( A celkem to šlo. Na třebovickém cvičáku byla kladina menší než na cvičáku v Zábřehu či na naší zahradě, proto i strach brzy částečně opadl. Momentálně  makáme na naší kladině domácí. Nejistota tam stále je, musím být trpělivá a to  budu :-).

     V neděli nás čeká s Ann a Bájou půldenní trénink v koňské hale ve Sviadnově, po neděli cvičení s Lenkou a na 2. dubna jsem se s Ann přihlásila na seminář Báry Sajdokové do Mokrých Lazců. Takže zase tak úúúúplně nezahálíme...jen ten časový pres je ubíjející......:-(