Ne nadarmo se říká, že na každého jednou dojde. Učebnicovým příkladem se stala minulý týden naše Barunka. Ale nepředbíhejme. Neohrožená rezavá psice si to v soubojích rozdala v uplynulých letech se všemi členy naší smečky. Některé porafala, ti větší zase porafali ji, nicméně bojovný duch z tohoto malého stvoření ani v nejmenším nevyprchal. Když jdu s Barunkou na procházku, jsem v neustálém střehu. Přiblíží- li se k nám pes, třebaže s těmi nejpřátelštějšími úmysly, nervózně se rozhlížím po páníčkovi, abych ho včas upozornila, že jeho svěřenec právě našlapuje na " minové pole". V té chvíli už zpravidla " mina" bouchne. Barča vycení zuby a vrhne se na psího kolegu. Je to sice jen zastrašovací manévr, který má protivníka varovat, že s rezavkou si není radno zahrvat, přesto vždy trnu hrůzou, že se jednou setká s podobnou " náturou", která jen ulekaně necouvne, a bude zle.

     Stálo to hodně úsilí, skřípění zubů, výprasků, ale nakonec se přece jen to nedůtklivé zvíře naučilo fungovat jako součást početné psí smečky. Samozřejmě si o sobě myslí, že je šéfkou. Chová se tak a tuto pozici nehodlá opustit ani za nic. Když k nám domů přišly nové přírůstky- Nyx a posléze Annie, snažila se všemožně dát najevo, kdo je tady vůdce smečky. Hravá, bezelstná štěňátka tvrdě narážela na zlou tetu Barču, jež pro ně neměla pražádné pochopení. Nepomohlo hartusení, nepomohlo nic. Barču jsme se prostě museli naučit brát takovou, jaká je. Hodně problematickou, i když k lidem je to ta nejhodnější a nejmilejší psí holka.

   Štěňata rostla a brzy začala zjišťovat, že jejich tělesná schránka, tudíž i fyzické možnosti, několikrát převyšují ty Barunčiny. Ve chvíli, kdy si toto nejdříve Nyx a později i Ann uvědomily, nastalo ještě daleko komplikovanější období než dříve, kdy se vylekaná štěňata po jejím útoku ustrašeně stáhla. Na Bářiny výstrahy vrčením bylo zareagováno stejně, pochopitelně se nešlo vyhnout ani nejedné konfrontaci, přičemž jednou padl Barčin zub, při druhé byla jaksi " přikousnuta" moje haksna a já se musela kurýrovat dokonce pajdavá o berlích. Bára začala mít k Nyx a Annie přece jen trochu respekt. Vrčí a psychicky deptá smečku i nadále, jen do soubojů se pouští méně. Ví, že vyvolaná šarvátka by pro ni asi nebyla vítězná. Kdyby ale k ní mělo dojít, určitě nebude ta, která bude souboj zbaběle opouštět. Bude bojovat do posledního dechu, do roztrhání těla. Moje Drákulka :-). Minulý týden však dostala lekci, na níž asi dlouho nezapomene..

      Každé ráno, když odcházíme do práce, " rozhodíme" psy podle "klíče" podobného oblíbené hádankové hříčce zvané Zebra. Vypadá to asi takto: Ten pes může být pohromadě s oním psem , v žádném případě však ne s tím třetím. Třetí může být se čtvrtým, ale nežere granule. Pátý nemůže být umístěn s druhým, ale s prvním a čtvrtým se mají rádi. Šestý nemá černý obojek. Kteří z nich jsou očkovaní na psincový kašel? :-D.

    Takže pejsci jsou umístěni na svých obvyklých místech, spěcháme, máme zpoždění. Už  skoro nasedáme do auta, když si dcera avízuje, že jí něco nepostradatelného chybí. Rychle znovu vystoupá po  schodech a ve svém pokoji urychleně vyhledává potřebnou věc. Evčin pokoj sousedí s Anninčiným. Přes ten musí Evka projít. Nevšimne si, že se za ní prdolí zvědavá Barunka. A tak se stane, že Barču zavře do pokoje společně s Annie. Když jsme se odpoledne vrátili z práce, naskytl se nám po otevření pokoje neskutečný pohled. Hned za dveřmi seděla zdeptaná a strachy po....( a to doslova!!!! ) Barča. Stěna vedle dveří byla rozškrbána až na cihlu, Barunka měla děs v očích. Annie klidně ležela na svém místečku, o Báru nejevila nejmenší zájem. Kdo ví, zda došlo ke konfliktu, kdo ví, zda musela Bára čelit přímému Anninčinu útoku.....To už se nedozvíme. Dovedu si ale představit Bářin strach. Strach o holý život, kdy není nablízku nikdo, kdo my zasáhl a zachránil nešťastně ostrou bojovnici.....Ano, opravdu to musel být strach o holý život, protože nepodchycená rvačka s rozzuřenou Ann mohla být také její poslední. Hold holka poznala pomyslné lopatky těch "božích mlýnů". Vidíš, vidíš, ty jedna opice!!!!!!!!

                                               Andílek   "s rohy"