Na včerejší trénink jsem se moc těšila. Občasná  intenzívka nedokáže pravidelné cepování nahradit. Pocítila jsem to na vlastní kůži. Hned první kombinace nás nepustila dál než za 4 skočky. To jsem se ještě uklidňovala, že tři skočky vedle sebe jsou vyloženě mým psychickým problémem. Jsem prostě tak nějak předem přesvědčena, že toto nedokážu "uřídit". Jenže přišly další a další kombinace, já  chybovala a postupně ztrácela jistotu, čímž se mi pletly trasy, vynechávala jsem překážky a celkově jsem si připadala jako začátečník. Něco musím nechat i na Andulce - ač máme vždy odložení na startu skoro stoprocentní, včera se Ann rozhodla, že není dost mých slabých výkonů, prý " paničko, poper se i s mým odložením, nechce se mi tu čekat..." Byl to poslední trénink před sobotními závody v Třebovicích, kde jsem chtěla zkusit předskokanit. Po včerejšku jsem tak trochu ztratila kuráž :-(. Ale hlavu nevěším, vždyť....."Není vždycky posvícení" :-)