Že s Annie není nuda, jsem psala. Že je to pošuk a je třeba ji stále hlídat, to taky, dokonce i o její masochistické úchylce, o velice vyvinuté schopnosti ničit vše v dosahu, o jejím zvučném a s radostí užívaném štěkotu, o .....vydalo by to vážně na knihu :-). Dnes budu psát o jejím iluzionistickém umění. V posledním týdnu už Anninka nevěděla, co si na nás vymyslet. Odhalili jsme všechny její kousky, věděli jsme, co má za lubem, předvídali...prostě s námi nebyla žádná legrace. A tak Annie začala přemýšlet a....když jsem šla před několika dny na zahradu věšet prádlo, po několika pověšených fuseklích mi bylo něco divné. Žádná obluda mi neskáče po zádech, nikdo mě neštípe, neštěká na mě a nenastrkuje se s pískátkem. "Asi někde vyrábí krátery...,"pomyslím si a věnuji se dál věšení. Když už na šňůru upevňuji poslední kousky prádla, něco mi tu nehraje. To se snad ještě nestalo, aby věšení prádla proběhlo takto v poklidu. Zaměřím zrak do dálky....(rozumějte za sousedovic plot ) a tam....že by? Ale ano, je to Andula. Vesele na mě mává ocasem a celá šťastná poskakuje kolem sousedovic Julči ( kříženec labradora a středního knírače). Spílání si šetřím na později a dávám se do pátrání, kudy ta mrška pláchla...V horní části zahrady objevuji skoro neviditelnou mezeru pod plotem. Je mi to jasné. Nenápadná úniková cesta byla zrušena. A máš to, ty uličnice. Takto jsem si spokojeně mnula ruce a radovala se, jak jsem ji hezky převezla. Radost mi vydržela zhruba půl hodiny, než jsem opustila zahradu. Když jsem se na ni opět vrátila, bavila se dobře naopak Annie. Otevřenou držkou se a mě smála. Odkud? No jasně, že od sousedů. A tak se vše opakovalo. Zahrazení díry, dobrý pocit a vzápětí nový Ančin únik a moje stupňované naštvání. Dnes však situace vyvrcholila. Během dopoledne jsem holku pustila na zahradu. Vařila jsem oběd a tak jsem jí dopřála aspoň omezenou svobodu.  Když jsem však přišla na zahradu, Ann zase nikde. Tedy nikde na naší zahradě. U plotu stála Hanka- naše sousedka- a s úsměvem mi sdělovala, že je Anninka opět navštívila. Náš tajfun pobíhal šťastně kolem plotu, sem tam polaškolval s Julčou, místy zaběhl do sousedovic domu.....Pořádně mě to dopálilo.Jako bychom neměli na starost nic jiného než zabezpečovat plot a vyhánět naši bláznivku od sousedů. Obešla jsem to oficiální cestou a rozpálená "do běla" jsem vpadla na vedlejší zahradu, nevychovaného vetřelce ztrestat. Dlužno podotknout, že mě sousedi pokládají za mírného člověka milujícího psy a vše živé. Ve stavu, ve kterém jsem k nim vpadla dnes, mě nejspíš nepoznávali. Annie radostně dováděla opodál, vůbec ji nerozrušilo, že jsem tam dorazila s odhodláním výchovného ...značně agresívního...zásahu. Elis už taky poměrně napružená z Ančiných útěků, mě přes plot hlasitě povzbuzovala a burcovala k rozhodnému jednání...totiž zvalchování zad nepuslušnému spratkovi plastovou tyčkou od slalomu. Jelikož Annie se nehodlala na zavolání ( tedy laskavé slovo) dostavit, rozhodla jsem se odstartovat další z řady komediálních představení rodiny Panáčových. Z nízkého startu jsem vysprintovala na vrchní konec sousedovic zahrady v naději, že Ann dostihnu a tyčka dopadne tvrdě na její hřbet. Annie však se svou energií s minimálním výdejem sil zdrhla na opačný konec. Odtud si to namířila rovnou sousedům do baráku. Vchod mají hned do maličké kuchyňky, kde se jako naschvál zrovna vypékalo maso. Vklouzla jsem rychle za ní. Sousedi asi nevěřili svým uším, když slyšeli, jak mě  Elis povzbuzuje: " Mami, dej jí. Nalož jí pořádně !!!!!" Rozlícená jsem Anninu dostihla zrovna, jak stojí svýma velkýma předníma packama na kuchyňské lince a rozhlíží se, co by zblajzla...Rozmáchla jsem se a tyčka zasvištěla vzduchem. Annie sice vymajzla na zahradu, ale s vítězným" když nemůžu voňavé maso, aspoň se pohoním s Julčou" mě opět ignorovala. Chytla ještě jednu na hřbet. Konečně sklopila uši a poslechla. Sousedům skončila zábava, šašouři odešli a pošuka si poté zavřeli doma. Ivan se odpoledne vrhl do práce. Esteticky vyhlížejícími prkny zamezil Anči v odchodu z našeho pozemku.

Jaké však bylo naše překvapení, když i po celoodpolední Ivanově práci ( utěsnění plotu po celé délce) jsme objevili Ann ve vedlejší zahradě. Nevěděla jsem, mám- li se smát, či brečet, zuřit nebo co vlastně....Annie je kouzelník! Jinak to není možné. Trvalo mi dobrou čtvrthodinu než jsem přišla věci na kloub. Naše inteligentní Anninka, když už měla útrum v útěcích přímo na sousední zahradu, zkusila to jinak. Mezerou v plotě se dostala ven z naší zahrady a pak pod plotem, který není z naší zahrady dobře vidět, přímo na návštěvu. "Abraka dabra" Anněno, "odhalili jsme Tě. Útěkům je konec!!!!"

Zde...odhalená " úniková cesta"...prosím, všimněte si malého rozměru díry a velkého rozměru psa. No, není fakt kouzelník ?

NENÍ DNE, ABY NÁS ANNIE NĚČÍM NEPŘEKVAPILA, NĚCO NA NÁS NEVYMYSLELA, NENUTILA NÁS PŘEMÝŠLET.

( V krátké chvíli, kdy píšu těch pár řádků, náš fawn miláček z nudy popadl- bohužel snadno dostupnou-minerálku...jemně perlivou Bonaqu, příchuť jahoda a rebarbora, obratně odstranil uzávěr, tudíž vylil její 1,5l  obsah na podlahu a více než polovinu vychlemtal. Co dodat?..........POMÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓC !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!)