Jak jsem již předeslala, máme doma nyní dvě háravky. Annie a Nyx. Ještě, že je Bert absolventem kastrace, jinak by se musel celoročně zbláznit a kdo ví, možná by se také důmyslně snažil  dostávat ze zahrady, aby rozmnožil své fousaté geny o nějaký ten vřesinský dům dále. Ale naštěstí v jeho kmetském věku mu voňavé holky maximálně "zakroutí čumákem" a on vzpomene na časy dávno minulé. Kdo však je prozatím nejvytrvalejším milovníkem, je ono labradorské tele, které táta hnal ze zahrady před několika dny. V neděli se totiž na zahradě zničehonic zjevil znovu. Běžela jsem okamžitě pro foťák a spoza záclony, jak maskovaný paparazzi, jsem bleskala fotku za fotkou. Odvážila jsem se i otevřít balkónovky, abych měla lepší záběry, ale moc příjemně mi nebylo. Stačil by jediný skok sloního těla a bylo by po mně.

Jak už to ale bývá, z obludy se vyklubal  dobrák od kosti. Z opatrných doteků jsem po nabytí jistoty, že to dobrák skutečně je, přešla do úpolových cviků s cílem vytlačit zvíře z našeho pozemku. Psí holky, od rána ještě nevyvenčené, netrpělivě stepovaly za dveřmi, zatímco já se úporně snažila zápasit se psem stejné váhové kategorie jako jsem já. Neměla jsem šanci. Milovník se zapíchl čumoněm do sněhu v místě, kde tušil nějaké to "milostné psaníčko" a v té chvíli by jej neodtáhlo snad ani stádo volů. Při zběžné prohlídce plotů z obou sousedských stran jsem objevila únikové východy hned tři. Rozměry ďour mě  maličko zmátly, neb se mi nechtělo věřit, že tak objemné tělo se jimi dokázalo protáhnout.

    Když to nešlo silou, zkusila jsem vystrnadit milovníka takticky mácháním piškotem před jeho rozměrným čenichem. Zvíře však nejevilo nejmenší známky chuti...natož hladu. Natočení zadnicí k mé osobě dalo jasně najevo, že mě i můj piškot má právě symbolicky u této části těla. Na vedlejší zahradě se objevil soused Karel a jeho psice Julinka ( kříženka labradora a středního knírače). Milovník, pod dojmem, že tam- za plotem- se objevil onen objekt jeho touhy, nám názorně předvedl vsoukání  maxitěla do nevelkého otvoru v plotě. Nastal ten pravý okamžik k tomu, aby otvor z naší strany byl zatarasen těžkým dřevěným polenem. Tak bylo psisko "přihráno" sousedům :-D.

Karel se z toho štěstí skoro nemohl vzpamatovat :-D. Milovník se dal do skotačení s Julčou. Zřejmě se domníval, že jde o milostnou předehru, proto se dal do hry s velkou vervou, ovšem neomylným nosem záhy zjistil, že o milostnou předehru opravdu nejde a že byl Julčou "zneužit" k bezelstným čistě nevinným hrátkám. To už z baráku vychází Hanka s koštěte v ruce. Začíná "přetlačovaná". Není tak těžké odhadnout, kdo je vítězem. Labrador spokojeně korzuje zahradou. Naznačuje, že by se rád vrátil na naše území, leč obrovitý pařez ucpává otvor spolehlivě.

      Přichází na řadu salám. Psisko zvažuje možnosti, nakonec ale touha vítězí nad přízemním "mlsáním". Milovník ze zahrady nepůjde a nepůjde!!!! Nejraději bych už zalezla do baráku. Jsem promrzlá na kost a ráda bych vypustila smečku k venčení, jenže nějak morálně soucítím se sousedy, kteří přišli k labradorovi de facto jak slepý k houslím a tak zůstávám :-). A co takhle nasadit mu na krk obojek, vodítko a vyvést jej za branku. Přinášíme tyto potřeby ( pes má krk, jak můj pas...tedy kdysi :-D), Hanka nasazuje obojek psovi na krk a ten..."Jupíííí, bude prochajda!" míří sám k brance. Oslavujeme. Kdyby bylo doma ze Silvetra nějaké zapomenuté šampáňo, jistě by "padlo za vlast". Protože však nezbylo, vypouštím na oslavu aspoň naše feny, které "čurají ostošest".

                                                No není to slaďouš?????????????

      Přesto zůstává ve vzduchu otázka, zda bude odpoledne možná vycházka do lesa, aniž bychom riskovali znásilnění. Během hodiny je tu jasná odpověď, že o vycházce do lesa si můžeme tak leda nechat zdát. Milovník je tu zas. Kudy přišel, když všechny ďoury jsme pečlivě ucpali, to je nám záhadou, faktem však je šmejdící čumoň před naším balkónem. Zapomněla jsem dodat, že můj muž nebyl ten den doma. On by se jistě s řešením tak nepáral. Hurónským řevem se svištícím koštětem nad hlavou by to na labradora jistě opět zkusil. Jenže to bychom, my ženské, už asi protestovaly. Milovník je milé, dobrotivé psisko, zmítané svými hormony. Koště si nezaslouží :-(. To by si zasloužil jeho páníček, který ho už nejméně týden nepostrádá. A milovník dál "bydlí" u Panáčů :-D. Na vycházku do lesa jsme ten den s Ann nešly. Spokojily jsme se s tréninkem skokové gymnastiky na zahradě...dlužno dodat, že za vytrvalého vytí za brankou stojícího milovníka :-D.

    Dnes po návratu z práce jsem měla eminentní zájem na vycházku jít. Pes- nepes, přece nebudeme vězněm zvířete už druhý den. Nebyli jsme. Labrador byl odchycen policisty ve Vřesině, tudíž pohádková vycházka úžasně zasněženým lesem mohla proběhnout. A v klidu :-D.