Myslím si, že vstávání o své dovolené cíleně před šestou hodinou ranní a následné svižné pobíhání s pejskem po placu agiliťáckého cvičiště pochopí nezasvěcený, a hlavně agility neznající člověk, jako fázi nejvyššího pomatení smyslů. Místo vyspávání a slunění s občasnou chladivou koupelí jsme si to metali po parkúru s hafíky a snažili se strávit nejaktuálnější novinky světových agi- trendů, s nimiž nás naše trenérka Lucie zapáleně seznamovala. Cvičili jsme přes den celkem třikrát, a to i za nesnesitelných pařáků. Výjimkou byla středa- superparný den. Pejsci dostali odpoledne volno, my jsme však i v tomto počasí na předlouhém parkuru čítajícím 32 překážek  hltali novinky ve výcviku, které nám Lucka trpělivě vysvětlovala. Po ploše se vlnily a různě kroutily unavené postavy. Nacvičovali jsme pro většinu z nás nový prvek, tzv.prvek " topspin". Ten jsme rázem přejmenovali na " záprdelník" nebo taky " prdelačku" a tímto si ho maličko polidštili. Po celou dobu tábora se Barunka velmi snažila. Ač má čumák už skoro šedivý, makala, jako kdyby byla mladice. Je to moje rezavé sluníčko...tedy raději zlatíčko, neb sluníčko mi bylo místy až protivné, kdežto Barunka nikoli :-D. Samozřejmě, že první své agiliťácké krůčky dělala i Anninka. Ta byla taky moc šikovná. Sice jsme zkoušely jen točky kolem bočnice překážky (a mně celkem komický povel "cik- cik") a tunýlky, přesto cvičení Aňu bavilo. Vyžadovala neustálé zaměstnání. Alespoň nějaké to " sedni- lehni" nebo " pac", " kotrmelec" atd. atd. Když bylo nůďo, byla neklidná, občas se cvičení domáhala hlasitými výkřiky. Nejraději měly obě holky dobu po cvičení, protože to jsme chodily několikrát denně k blízkému rybníku.

Anninka se do vody opravdu zamilovala a tak k ní utíkala už z velké vzdálenosti. Spolu s Barčou si pěkně zaplavaly. Holky z chatky je obdivovaly a znovu a znovu se daly Ančou " zachraňovat" ( na vysvětlenou je to cákání ve vodě, které, když Aňa uslyší, jde do akce. Štěká a má se čile k vytahování.:-D :-D) ) Ve čtvrtek jsem  neodolala a do ne zrovna hygienicky předpisového rybníka vlezla taky. Zaplavaly jsme si s holkama společně. To bylo žůžo. Menší problém se objevil, když jsem rozhodla, že je čas koupání ukončit. Anninka se do toho úžasného rybníka několikrát vrátila a očima prosila ještě o chviličku. Samozřejmě jsem vyměkla....ta holka byla tak spokojená, že to prostě nešlo jinak. Bohužel pak zřejmě z tohoto mého vyměknutí došla k prochlazení. Čurala každé dvě minuty, pak už jen kapkala...už už jsem se viděla na cestě k veterináři. Skvělá byla noc. Po velice příkrých dřevěných schodech jsme musely dvakrát za noc rychle seběhnout, aby nebyla loužička v kleci.Naštěstí druhý den to bylo lepší. Intervaly čurání se prodlužovaly. Rozhodla jsem se pro ještě jednu zkoušku, abych nic nezanedbala. Kolegyně mi poradily, abych vzala vzorek moči a zjistila tím, zda v moči není krev ukazující na zánět. V kuchyni jsem vyprosila kelímek od Ramy a při prvním náznaku močení jsem ho začala rvát Aničce pod příslušná místa. Pohled, který na mě vrhla, byl všeříkající. Nic lichotivého to však nebylo. Evidentně nechápala, ale močila v pohodě dál. Mohla jsem tedy vidět, že je vše v relativním pořádku. Ó, jak jsem si oddychla...jako nezkušený řidič jet do Opavy, tam hledat po všech čertech veterinu a to ke všemu ještě v pátek 13., to by bylo fakt "maso". Do vody jsme ale už do konce tábora raději nešly.

Za zmínku stojí i bezvadné večery před chatičkou. Barunčina klec posloužila jako stůl, jenž byl neustále postřen těmi nejlepšími dobrotami.Probrali jsme kde co a nasmály se tak, že nějaká ta minutka života určitě přibyla.

7 dní tábora  uběhlo jako voda. Musím konstatovat, že podle očekávání byla tato rekreace SUPER. Skvělé počasí a celodenní debaty o psech. To je ta nejlepší relaxace !!!