O mužské části lidstva je všeobecně známo, že na stará kolena mnohdy chytne "druhou mízu". Pánové tak zmítáni vzbouřenými hormony dokáží provádět psí kusy. Rázem jsou ochotni vyhlásit válku svým pivním mozolům, po hlavě se vrhnout do posiloven, znovu v nich vzplane dávno zlenivělý aktivní duch a jsou schopni toho, čemu by snad ani sami nevěřili. Nosit kytky, plánovat výlety, účastnit se společenských akcí, dokonce i lichotit. Nemusí to ale být jen zamilovanost, která dokáže člověka takhle pobláznit. Sama jsem toho zářným příkladem. Skoro čtvrt století žiju ve spokojeném manželství a na tom nehodlám rozhodně nic měnit. Faktorem, který rozbouřil můj do té doby vcelku poklidný život, je jedna neposedná, lumpácká a neunavitelná kelpie jménem Annie. Kdyby mi někdo tak před dvěma lety řekl, že budu celé dny lítat po lese, louce, zahradě nebo cvičáku, že budu mít vysněného psa, internetové stránky a energie na rozdávání, nejspíš bych to brala jako vtip. Dokonce i toho psa. Psů jsme měli posledních několik let až moc, s počítačem jsem se nekamarádila, nezajímal mě stejně jako focení a řízení auta pro mě bylo tak nedostižný cíl....asi jako vylézt na osmitisícovku. A přece. V květnu 2009 jsem se zamilovala do plemene kelpie a za rok- v květnu 2010 jsem si pro své vytoužené štěně jela.

    Po roce našeho soužití se cítím jako jiný člověk. Život mě hrozně baví, stále se na něco těším a večer uléhám s přáním, ať už je ráno. S pejsky podnikáme spoustu výletů a trávíme spolu celé dny. Mám radost z každé maličkosti, kterou je dokážou naučit, všechno dokumentuju a vkládám na své www stránky. Baví mě sepisovat, co s pejsky zažíváme, dělit se o zážitky a zkušenosti. Pořídila jsem si nový foťák, učím se dělat pěkné záběry ( samozřejmě hlavně pejsků ), dokážu jet občas i sama autem a dopravit se tam, kde to zrovna s pejsky potřebuju. Poznala jsem spoustu nových přátel- pejskařů- s nimiž si mám stále co říct. Seberealizace .....nádhera ! Přála bych všem zažít něco takového.

   Kelpinka je zajímavé zvíře. Přemýšlivý, chytrý pes toužící po neustálé pozornosti. Aspoň moje Annie. Jelikož jsem se na ni neskutečně těšila a přivezla jsem si ji domů v době, kdy jsem na ni měla dostatek času, věnovala jsem se jí na 100 % . Tím jsem v ní vypěstovala hyperaktivitu. Anninka má denní normu zhruba 150- 200 příkazů, které by chtěla splnit. Patří tu nejrůznější povely jako "sedni, lehni,k noze, čekej, zůstaň, toč, hop, vpřed, přines".....atd. Pokud si vyhradím čas a normu příkazů splním ( plus nějakou tu procházku...nejlépe aspoň hodinovou), je Aňa spokojená, uklidí se do " své pracovny" ( pracuje zde nejčastěji svými zuby , čímž devastuje značnou část našeho domácího inventáře) a dá pokoj. Někdy dokonce i na malou chvíli "zalomí", aby si zdřímla před večerním spaním. Pokud je ale časová konstelace nepříznivá a denních příkazů je pouze kolem stovky, vyvine to hnědé zvíře obrovské úsilí k tomu, aby byl povelový deficit okamžitě srovnán, jinak nám z bytu udělá "kůlničku na dříví".

  Každopádně je to ale pes s obrovským smyslem pro humor ( ten  byste měli vlastnit také, abyste mohli s nadhledem strávit všechny ty jeho lumpárny ), se kterým se nebudete NIKDY nudit a který vám každý den připraví něco nového, zajímavého a přinutí vás přemýšlet a být aktivní. Když jeho zuby pohřbí věc, k níž jste chovali citovou vazbu, máte dojem, že to zvíře nenávidíte, je odporné a hnusné..je PROTI vám !!! To všechno ale jen do té doby než se vaší ruky  ( a stále ještě se zlobící duše) dotkne jeho studený vlhký čenich, než se do klína položí jeho velká rošťácká hlava a vzhlédnou k vám bezelstné psí oči. V tu chvíli mu všechno odpustíte a uvědomíte si, co je pro vás důležité.

  Jsem ráda, že jsem si zvolila toto plemeno a že jsem si vybrala právě Annie.  Děkuji Martině za to, že v květnu roku 2009 se přihlásila na závody do Jihlavy a já se mohla zamilovat do její Arie. Děkuji Elišce, že musela v roce 2009 urychleně plnit s Kess své výkony v trojkových zkouškách a proto jsme do Jihlavy jely. Děkuji svému skvělému muži za to, že mě bere takovou, jaká jsem. Děkuji Annie za to, že JE. Osude,....DÍKY TI MOC !!!!