Dnešní povídání se zcela výjimečně nebude týkat pejsků, ale mého řidičského (ne) umění. Původně jsem chtěla povídání pojmout poněkud zeširoka, jak je mým zvykem:-), ale jelikož tyto stránky jsou především stránky psí, půjdu raději rovnou k jádru PUDLA. Tak tedy před nějakou dobou se mi naskytla možnost získat za levnější peníz vstupenky na koncert pražských umělců, kteří pěli písně z muzikálu Jezus Christus Superstar. Pozvala jsem dceru a den akce se pomalu blížil. Dcera s naprostou samozřejmostí očekávala, že pojedeme autem, já ovšem byla docela jiného názoru. Dosud jsem nejela sama bez dohledu  " nadřízeného", tak jsem byla značně nejistá a chabě jsem protestovala. Nakonec jsem si ale řekla, že je třeba se otrkávat i bez "dozorce" a souhlasila jsem. Hodinu před začátkem koncertu jsme vyrazily. Cesta proběhla vpoho, jen při závěrečném odbočování na parkoviště symbolicky u hřbitova jsem měla menší problémy. Auto najednou blaflo, zůstalo stát napříč celé vozovky a já zažila přesně tu situaci, o níž prohlašuji, že kdyby nastala, vystupuji z vozidla a zběsile prchám...Jelikož jsem ale vezla dceru a kolegyni, toto zbabělé chování jsem zavrhla a ač jsem se potila snad i na zadku, bojovala jsem s  ocelovým ořem dále. Napotřetí si autíčko dalo říct a já ho nasměrovala  na kýžený parking. Manipulaci s vozem typu...zpátečka, vytočení kol, popojetí vpřed atd...ještě nezvládám do té míry, abych dokázala nic v širokém okolí nerozbít, nepřejet, nenabourat. Spokojila jsem se tedy s parkováním sice jiným směrem než stála auta ostatní, ale nikomu jsem nepřekážela a ani to nevypadalo neesteticky. S docela dobrým pocitem a klidným svědomím jsem si to namířila za Kamilem Střihavkou, Danem Bártou, Alešem Brychtou a dalším pražskými umělci pro kulturní zážitek. S ním jsem také po zhruba dvou hodinách odcházela. Venku hustě pršelo a já konečně docenila, že nemusíme tramvají. Sotva jsem však zahlédla našeho čtyřkolého přítele, ona euforie mě rázem opustila. Za stěračem se totiž bělal nějaký lístek. První, co mě napadlo....POKUTA!!! Jistě stojím tam, kde se nesmí....Ó, jak jsem se pletla. Nebylo to sdělení o pokutě, nýbrž...... upřímné "čestné uznání" za parkování.:-) :-) :-) :-) :-)