Pravidelní návštěvníci mých stránek by mohli lehce nabýt dojmu, že se u nás doma už nic zajímavého neděje nebo že mě spisování psích kulišáren přestalo ze dne na den bavit, ale opak je pravdou. S blížícími se svátky však vyvstala větší potřeba času na práce spojené s tradicí Vánoc. Rozhodně nepatřím k hospodyňkám, které mají o Štědrém dni vyglancovaná všechna okna, nábytek v očipřecházejícím lesku, 20 druhů cukroví v krabicích, bohatou výzdobu a  v předstihu obstaraného ježíška. Přesto však jsem letošní Vánoce tvrdě nezvládala. V práci místo "klídku a pohodičky" zvýšené nároky na pracovní nasazení a pak, když člověk dorazí domů vyčerpán a smečka si nárokuje " to své" ( paničko, celý den ses někde flákala, my tu leželi, tak teď se nám náležitě věnuj ), nezbývá příliš energie na domácnost a tím spíš doplňování webovek. Na pečení cukroví došlo až poslední předvánoční týden, po dárkách jsme běhali - nepoučitelní jako každý rok- v davech koupěchtivých lidí okolo 20. 12. . Ač Vánoce jsou mými oblíbenými svátky, jsem upřímně ráda, že je dnes 27. 12., žádná návštěva nepřijde a ani my na žádnou nepůjdeme.

 Bobinka si tradičně myslela, že všechny dárečky jsou pro ni a proto je s nasazením vlastního života hlídala.