KTERAK PANÁČOVI MÁLEM K ROCKYMU PŘIŠLI
Létu už došly argumenty a čas pozvolna vplul do podzimního období. Snad panorama žloutnoucího listí, mlhavá ranní clona či jen méně slunečního svitu ve mně v tomto období zesiluje vlnu empatie ke všem opuštěným (nejen) psím duším. Nějakým řízením osudu na mě sociální sítě nepřetržitě chrlí obrázky malých či větších "opuštěnců", líčí jejich pohnuté životy a moje osvojovací struna začíná povážlivě rezonovat. Mimochodem výsledkem podobného rezonování byli i tito naši psí kamarádi: Cherry, Hanička, Michal, Nero, Koky, Bobina a Barunka.
Koncem léta nás dcera Eva seznámila s příběhem křížence Rockyho. Kolegyni umřel dědeček, jemuž Rocky patřil a žil s ním fůru let. Najednou zůstal sám. Rodině se stal tak trochu přítěží. Scénář přestěhování Rockyho k někomu z pozůstalých členů rodiny nepřicházelo v úbahu. Verdikt zněl - "Buď si psa někdo vezme nebo..." Evka samozřejmě vyvinula okamžité úsilí k Rockyho umístění do nového domova. Facebookový příspěvek byl bezezně sdílen. Psisko se jakoby usmívalo z fotek, dobrácký pohled hleděl radostně vstříc novým zítřkům.
Uplynul takřka měsíc, avšak odezva se stále rovnala nule. Rocky prozatím pobýval ve svém. Firmu po zemřelém majiteli převzal nový podnikatel a ten Rockymu umožnil zůstat než najde nový domov. Jenže...Rocky stále neměl jediného zájemce :-(. V té chvíli jsem začala domýšlet, co bude s psiskem dále...Situaci jsem probírala s tátou. Vůbec jsme původně neplánovali obohatit smečku o dalšího člena, leč podzim už ťukal na dveře (argument pro mě) a pejsek se docela podobal Michalovi (argument pro tátu). Rozhodli jsme se zajet na Rockyho podívat. S plnými kapsami pamlsků jsme v nedělním odpoledni očekávali psa zlomeného dlouhým opomíjením. Srdce jsme měli nastavena na nejvyšší level.
Rocky by bydlel na zahradě, kde by zdědil Neroškovu boudu s kusem pozemku. Dopoledne by zde hlídal, odpoledne by mu byly otevřeny veškeré prostory našeho bydlení. Dobrácký Michal by parťáka dozajista přijal a pro holky by byl nový kámoš vítaným zdrojem zábavy. Sice dvanáctiletý senior, ale nová krev...nový čumák...
V Lubojatech nás už čeká paní s Rockym na vodítku. Naprosto pohodovézvíře bez ostychu přijme z našich rukou piškoty i kousky uzeniny a ochotně se nechává hladit a drbat. Jdeme se společně podívat na prostory, kdy přebývá. V našich představách je to skromná bouda na nějakém prťavém, zaplivaném dvorku. To, co uvidíme, nás opravdu překvapí. Veliký nový kotec, v něm stojánek s miskami, všude se povalující psí hračky. To nám nějak "neštymuje" s představou psa na obtíž. Také Rockyho projev nenaznačuje ani stopu strádání. Vesele nám nosem ťuká do ruky ve snaze vymámit ještě nějakou tu mlsku. Je přátelský a evidentně spokojený s naší návštěvou. Majitelka je chovatelkou koček, přijetí psího nájemníka tedy nepřichází v úvahu a ani nikdo další z rodiny Rockyho nechce.
Nejde mi z hlavy ten nový kotec. O to víc, že jej údajně opatřil nový majitel firmy. Patrně dobrák od kosti. S paní se domlouváme, že tak do týdne provedeme na zahradě potřebné úpravy a poté si pro Rockyho přijedeme. Loučíme se s čiperným seniorem, ládujeme jej posledními kousky pamlsků a odjíždíme domů.
Jaké je naše překvapení, když nám za dva dny Evka sděluje, že majitel firmy, když viděl, že o psa je zájem, přišel s prosbou, zda by mu Rocky mohl zůstat, neboť už si na sebe spolu zvykli. Ač jsme se na nového člena smečky začínali těšit, nezbylo než uznat, že toto nečekané řešení je pro psa tím nejlepším. Tak šťastný život, Rocky!