Konečně přišel čas, kdy můžu ven svobodně v kteroukoliv dobu, aniž bych se musela obávat, že u dveří zazvoní přísný kontrolór ČSSZ. Ráno zas ráda ( ano, zatím ještě opravdu ráda) odcházím do práce a doslova si ji užívám, o trdlování na cvičáku nemluvě. Tam vedly mé kroky hned první den po práci. I Ann po měsících nuceného výcvikového klidu naběhla na plac s elánem. Druhý pracovní den jsem zamířila na cvičák znovu, tentokrát na celé odpoledne. Statečně jsem se poprala s nestíhajícím pajšlem a několika nabytými kilogramy tělesné hmotnosti navíc, se záludnostmi parkurové dráhy i zákeřnými rovinkami, kdy mé dolní končetiny, ač kmitaly co to dá, nestíhaly rozparáděnou Annie ani náhodou. Obavy o to, co na to řekne dosud rehabilitovaná krční páteř, se rozplynuly hned následující den. Zdá se, že dva důkladné tréninky ji dokázaly zrehabilitovat lépe než 20 lekcí masáží, magnetů a cíleného cvičení. Teď jen půjde o to nikam se nehnat, nic nehrotit a životní tempo zvolnit  hudebním slovníkem řečeno z "vivace" na "andante".