S červencem skončily dny nečinnosti. Bylo třeba opět vyplout z poklidných vod odpočinku na rozbouřené moře aktivity. Vyplula jsem už v posledních červencových dnech, kdy jsme se s tátou v tropických letních teplotách pustili do budování dlážděného zahradního posezení. Přípravné "neodborné" práce, spočívající v hloubení na troud vyschlé zeminy a její následný odvoz na druhou stranu zahrady, jsem mohla vykonávat i já, jakožto v budování zahradních posezení naprostý laik. Hrdě jsem se vzdala rukavic a s frajerským plivnutím do dlaní jsem se pustila do razantní manipulace s lopatou. Důkaz oné razance se během několika desítek minut zřetelně vyrýsoval  na palci pravé ruky. Ještě dnes ji zdobí hojící se krvavý puchýř. Psi po celou dobu naší lopoty prováděli zodpovdně stavební dozor. Bylo jim co závidět, jak se labužnicky vyvalovali ve stínu a znuděně nás pozorovali. Rozlámané tělo a svalovici jsem pojala jako "zahajovací ceremoniál" k nadcházejícímu čtyřdennímu agi táboru.O něm později.

  Když jsem v době dovolené zanechávala doma Ann (a ostatní psy), byla jsem přesvědčena o tom, že Eliška využije příležitost k jejímu cepování. Byla  jsem si téměř jista, že ji bude prohánět na překážkách a se současným snížením denní dávky granulí vytvoří za dva týdny mé nepřítomnosti z Ann vysportovanou, energickou štíhlou kelpii ( jejímž opakem prý, dle Eliščina hodnocení, Annie je :-( ) Svěřila jsem ji tedy do těch nejlepších rukou a těšila se na výsledek. Co jsem však našla po příjezdu domů, to předčilo má očekávání, bohužel v negativním smyslu slova. Místo štíhlého kelpiího těla se přivalil hnědý "těžkotonážník"s vesele rozšklebenou tlamou...momentálně mimořádně prázdnou. Na mou nevyslovenou otázku v očích mi bylo vysvětleno, proč tomu tak je. Když se totiž ráno Annie domáhala škrábáním na dveře své denní aktivity (se mnou začíná den přece jen časně- v 5hodin), dostala od spánkuchtivých dětí ranní dávku granulí jako úplatek, aby ještě neotravovala. Úplatek byl několikrát i "double", to když se "krmič" mylně domníval, že Annie škrábe ten den prvně. Vychytralá Annie pak velice rychle odhalila zákonitost několikanásobné snídaně a výsledek na sebe nedal dlouho čekat.

   Prohánění kelpie také zaostávalo. Holky, zaneprázdněné přípravou obdenní gril-párty zaměnily prohánění za "odhánění" od grilovaných dobrot a i když intenzivní, na Anninčinu fyzickou kondici (o figuře ani nemluvě) to mělo vliv pramalý. Zahálčivý život se Annie nebezpečně zalíbil. Aby toho nebylo málo, rozhodla se Anninka, že si ještě k tomu zahárá. Hárající tlustoprdka v tropických vedrech, toť vražedná kombinace pro jakýkoliv náš agi trénink :-(. Annie se všeobecně pomaleji hýbe, často zívá a kdyby to uměla, obracela by při každém mém povelu oči "v sloup". První srpnový den měl být spojený s nástupem na tábor do Horní Suché pod vedením Nikol Schovancové, osobnosti českého agility. Začala jsem řešit dilema, zda jet s rizikem, že si řízneme ostudu nebo zůstat doma a pracovat na převýchově. Zvolila jsem první možnost.Nepodporovat "Anninčiny dny" a rozhýbat mršku stůj co stůj :-D.