Všechno dobré, konec špatný :-(
Tentokrát jsem se musela docela přemlouvat, abych v povídání o ježkovi pokračovala. Asi proto, že pokračování je krátké a neveselé :-(. Bohužel je život složen nejen z veselých okamžiků, nýbrž je spravedlivě protkán i tím smutnějším, to aby nás bránice tolik nebolela.
Tak tedy soužití s Jarouškem se tak krásně stalo součástí běžného chodu naší domácnosti. Péče o něj mi činila radost. Bylo úžasné nechat se zkoumavě prohlížet těma korálkovýma očima, slyšet jeho mlaskání při jídle, či funění, když třeba neměl náladu a reagoval tak na ruku v kleci. Přeborník v zahrabávání do hader a papírů v noci dokázal vydávat takový rachot, že musel se svou klíckou denně kočovat z chodby do garáže a zpět. Když jsem mu gruntovala jeho bejvák, zalezl si do rohu a nechal se hladit po bodlinkách. Po čase už ani nevytvářel jehelník a dokonce ani nefuněl. Zvykli jsme si na sebe. Rodina nechápala, kolik času jsem trávila u jeho klece, mně však připadalo pozorování tohoto malého pichlavého tvora naprosto úchvatné.
Pečlivým sledováním jsem však koncem minulého týdne zjistila, že s Jarouškem není něco v pořádku. Miska, dříve za noc dočista "vymetená", zůstávala rozhrabána, chybělo však vždy jen pár kousků. Korálková kukadla na mě hleděla z klece ráno, odpoledne i večer. Jarda se přestal zahrabávat, celé dny jen bezcílně bloumal klecí. Neúměrně pil. V těchto chvílích vznikly mé první obavy o něj. Když druhý den zůstala opět plná miska a v noci se z Jarouškovy klece neozýval obvyklý šramot, naložili jsme jej do krabice a ujížděli do Záchranné stanice živočichů v Bartošovicích. Zde jsme se dozvěděli, že Jaroušek není už žádný mladík, jak jsem se mylně domnívala, nýbrž kmet "za zenitem" a pravděpodobně sžíraný nějakou chorobou, neboť ani hmotnost v době jeho nálezu neodpovídala zdravému jedinci.
Jaroušek zůstal "v lazaretu" a já v sobě živila tu jiskřičku naděje...Ta po prvním telefonátu ještě stále neuhasla, avšak ve středu Jaroslav svůj boj o život vzdal. Je mi smutno. Nikdy bych netušila, jak se mnou špatný konec toho našeho měsíčního soužití zamává... :-(.
Ale za ten super měsíc opravdu DĚKUJI !!!