13.04.2026 08:56

         To, co znamená pro Michálka táta, to znamenám pro Koky já. Pasovala mě na svou modlu a dává mi to najevo každým pohledem plným lásky, řečí neposedného těla i "zpěvem" tklivých psích songů. Sleduje každý můj pohyb, je mi stále po boku, takřka nepřetržitě mi vysílá zamilované signály, z nichž nejvýraznější je vrtění hbité oháňky. Její pohled je tak čistý a oddaný, až si člověk uvědomí, kolik dobra v sobě ta psí duše má . Kdo má psa, je vlastníkem úrodné oázy v "poušti" dnešního světa. 

             

    Moje Koky jde se mnou světem už bezmála devět let.  Po mé milované Annie je to ona, kdo mě posunul o kus dále. Díky ní jsem rozšířila okruh "dosaženého" a překročila hranice, za které bych se dříve neodvážila ani pohlédnout. Ať už to byly desítky dogdancingových vystoupení pro děti i dospělé, vyběhání titulu "Champion agility", účast na kvalifikačních závodech, jíž jsem se dosud tvrdošíjně bránila, účast na Mistrovsrví ČR v agi, o níž bych nikdy ani nesnila,  účinkování v televizním vysílání, proniknutí do základů hoopers, noseworku, ale hlavně "parťáctví" na stovkách lesních procházek. 

    Čím více propojuje ten malý tajtrlík své srdce s mým, tím více si mou náklonost uzurpuje jen pro sebe. S Airou a Michálkem se ještě bez problémů podělí, ovšem Tori a Liči zařazuje do přihrádky " vetřelci - hlídat, moc netolerovat".

    Nenávistné gesto, které jim s oblibou ukazuje, je vycenění prořídlého chrupu a hrdelní vrčení. Někdy se prostě neudrží a proti vetřelkyním provede překvapivý zastrašující výpad.  Zpravidla se tak lekneme, že Koky přistane jeden výchovný pohlavek.

 Neurazí se. Poníženě se začne "vpíjet" do podlahy a očima prosit o odpuštění. Moc hezky sehraná herecká etuda nese své ovoce. Copak se na ni jde zlobit?

        Osud tomu chtěl, abych oblažila svou duši déledobějším pobytem doma. Nejvíce přivítali nastalou situaci pejsci. Byla jsem tu najednou výhradně pro ně. Nelze zpochybnit jejich výrazný terapeutický podíl na mé znovuzískané kondici. Stejně tak ale nelze přehlédnout výsledky jejich rafinované "převýchovy" směrem, jakým si představovali. Cílevědomým a vytrvalým snažením dosáhli takřka všech ústupků, které si předsevzali. A právě zde sehrála Koky roli "lídryně opozice". Vládnoucí strana (rozuměj panička s páníčkem) po čase zjišťuje, jak moc vůči "opozici" oslabili.

      Zajímavý byl postup směrem k hodině krmení. Než jsem zůstala doma, platilo, že smečka žere po mém návratu z práce okolo 14 hod. Vítání mělo vždy nádech zištnosti, ale to psům asi nelze mít za zlé.  Když jsem zůstala doma, nešlo smečce do hlavy, proč se nemám ke krmení už hned ráno. A tak zahájila pomalou "převýchovu". V prvních dnech a týdnech začali se chlupáči upomínat tak hodinku před obvyklým termínem. 

   Začínala vždy Koky. Zamilované pohledy, step po plovoučce, záchvaty mazlení.

    Ano, moc dobře vím, že podlehnout podobným nátlakovým akcím je fatální chyba. Ale to máte jako když kuřák zná zdravotní důsledky svého zlozvyku a znovu a znovu si zapálí. O několik výchovných prvků jsem se sice pokusila, ale pro psy je má "měkká" povaha tak dobře čitelná, že si jeli svou vlastní lajnu.

     Asi už dokážete odhadnout další vývoj...Čas žvance se pozvolna přesunul ze 14 hod. na 13...12...11.......skončil u 9. Hlavní roli v této hořké komedii má kdo jiný než miláček Koky. Dokázala svůj chlupatý ansámbl zrežírovat tak dokonale, že stačil jediný její vyzývavý pohyb a smečka rozjela svůj přesvědčovací spektákl. 

    Mohu možná i doufat, že  neustálým posouváním dočkáme se návratu hodiny jídla do původního stavu. 

    Pokud si myslíte, že to je jediný psí výchovný počin směrem ke mně, jste na omylu. Po naplnění "banděra" jsou psiska chvíli spokojena. Odpočívají, tráví a...sbírají síly k dalšímu nátlaku.

      Kýho šlaka netuším, jak se mohla opoziční lídryně domáknout času mých odpoledních vycházek, či to jen tak bajočko tuší, či dokonce....stanovuje? Pravdou je, že úderem třinácté to začíná.  Je mi nápadně naznačováno cosi. Je to velmi podobné rannímu žadonění o žrádlo. Sledován je bedlivě každý můj pohyb. Je-li můj přesun po domě lokalizován do prostoru před skříň, začíná ten pravý blázinec.  Při oblékání psího mundúru musím Koky zavřít, neboť se dostává do hotového "tranzu" nejen ona, ale i jí zblblí psí kolegové.

   Krátce po jedné zahajuji intenzivní terapii lesem a psem. Zdejší vřesinská příroda je k léčebným účelům jakoby stvořena. Miluji všechny ty lesní cesty a cestičky, o kterých bych se sáhodlouze romanticky rozepsala, nebýt v hlavní roli tohoto článku Koky. Nachodily jsme spolu stovky kilometrů a snad ještě nachodíme...

    Ještě něco bych chtěla zmínit. Před časem podstoupila Koky veterinární zákrok, v jejímž rámci jí byla odstraněna podezřelá bulka. Histologické vyšetření bohužel potvrdilo...no, však víte. Je to pro mě tichá trhlina v srdci. 

   Prozatím se pro nás dvě nic nemění, jen si daleko citelněji uvědomuji konečnost bytí a vážím si o to více každé společné chvilky. 

Držte, prosím, Koky palce.