Sobotní odjezd na svatováclavské klubové klání nesl tradiční známky šašourství. Brzké vstávání a poté ládování  auta horami krámů. Hromada igelitek s cenami pro vítěze jednotlivých soutěžních  kategorií zaznamenala během týdne málem vážnou újmu, to když táta , neinformován včas o účelu naplnění toliko tašek vzácným obsahem, jal se v záchvatu pořádkumilovnosti připravené ceny z tašek vytahovat. S peprným komentářem, co prý to je za pořádek...v každé igelitce něco...Naštěstí jsem po druhém kousku pohotově zasáhla a ceny pro úspěšné závodníky zachránila.

   Ve stísněných přepravních podmínkách jsme dojeli na místo. Tráva ještě vykazovala známky nočního mrazíku, jen postupně měnila barvu z bílé na zelenou. Cloumal námi chlad, ale na obloze se obrazně řečeno blýskalo na lepší časy. Maličko zubaté, avšak vesele zářící sluníčko, vykouzlilo nakonec přece jen krásný podzimní den. Závodníci rychle přibývali...po prezenci, jejíž součástí byly  buchtové hody, možná i na váze :-). Eliška v roli paní rozhodčí začala stavět parkury. Úvod patřil štěňátkům a začátečníkům. Jednoduchá trať složená ze skoček a dvou tunýlků se ukázala snadno pokořitelnou pro všechny závodníky.Každý výkon byl sympaticky odměněn potleskem diváků. O poznání složitější trať připravila slečna rozhodčí pro závodníky mírně pokročilé. I ti se se všemi nástrahami dráhy poprali se ctí. Pejsci se sice sem tam postarali o úsměvné momenty, jako například beaglice pana Petra, která zásadně prosazovala opačný směr běhu....za buchtou na stole:-D, ale nakonec vždy páníčci své svěřence ovlivnili natolik, že běh úsp+ěšně absolvovali.

  Pokročilí pak na kapku těžších parkurech předvedli, jak to vypadá, když se závodí. Zpestřením na závěr byl běh o peníze. Člověk mohl přijít o 30 Kč, ale také získat  majlant.  Pravidla byla jednoduchá. Plať- běhej-případně vyhrávej. Stejná trasa pro všechny a rozhodující čas, v němž tým zaběhne. Souboj patřil hlavně borderce a dvěma kelpiím, z nichž jedna byla Anninka. A ta také nakonec doběhla vítězný běh a spolu s paničkou vyhrála nějaké ty tři stovky :-).

 Klubovky se rozhodně vyvedly. Výkony a hlavně přátelskou a usměvavou atmosférou. Hrastka závodníků závěrem oslavila tak krásný den prací. Chopily jsme se náčiní a jaly se natírat plot. Pio hodině a půl jsme končily unavené..."kropenaté", ale spokojené :-)

Naše výkony na klubovkách ZDE 

 S TÍM MUSÍM NĚCO DĚLAT!!!! A DĚLÁM :-)

Jestliže srpen byl pro mě tréninkový a já se nechávala zkušenými trenéry tepat a honit po place, září jsem si naplánovala závodní. Je to známá věc, že i to nejlepší tréninkové běhání může na závodech úplně vyšumět, není-li pravidelně "otrkáváno" na závodech před kritickými zraky diváků a přísného posuzování nekompromisních rozhodčích. Proto jsem také šla do toho. Jako první v pořadí byl suchdolský jumpingový speciál.

 V autě panovala veselá nálada. Probíhající diskuse však málem zapříčinila havárii. Když totiž Daniela popisovala, jak den před závody asi dvě hodiny v bytě gruntovala, Eliška se otřásla odportem při pouhé představě, že by toto absolvovala také, a volant stočila těsně ke krajnici. Už už jsme se viděli ve škarpě. Snad to bylo znamení, že se máme raději vrátit. Nakonec se ukázalo, že to zřejmě platilo  jen na 1/4 naší osaádky, tedy mě, neboť zbylé 3/4 pasažérů se na závodech "vycajchnovaly"a sklízely vavříny!!! My s Andulkou jsme ve všech třech bězích slyšely hned dvě píšťalky. Tu zahajovací a vzápětí tu "vyhazovací" :-D. Podléhám depresi.Tréma mi svazuje nohy i mozek a Annie, cítíc mou slabinu, mi po celou délku trasy hlasitě nadává a názorně předvádí, jak je mé vedení "na prd".Po skončených závodech se dávám slyšet, jak moc se mi ulevilo, načež mě Danča hbitě přirovnává ke králi z filmové pohádky Nesmrtelná teta, když jej opustil rozum. Aspoň že se máme čemu zasmát.

Hřát u srdce mě může jen vítězství a druhé místo " mé krve" Elišky a stejný úspěch v kategorii small u Danči.

Prvotní :" Končím, už nebudu závodit!" přehodnocuji záhy na: " S tím musím něco dělat!" a hned večer si platím dvojzkoušky v Horní Suché.  Tam přicházím vyklepaná už o něco méně. Snad mi pomohla i sobotní intenzivka s Radkou Mokrišovou, kde se nám dařilo a bylo nadmíru jasné, že pokud zvládnu svou trému, není důvod se obávat ostudy. Před závody nacházím čtyřlístek, což beru jako dobré znamení.

 Zázrak se však nekonal, ze dvou běhů jeden "vyhazovací" a druhý s chybou a odmítačkou. Pokrok ale přece jen zaznamenávám. Z běhů mám i přes dosavadní docela velkou trému, radost a běhy už nepůsobí tak chaoticky. Kartáč dostávám od trenérky za zóny "na hranici" a ordinuji si další závody ve znamení jejich  upevnění. Aspoň, že ta "moje krev" opět výkony Panáčovek kapku "zprůměrovala" svou jednou zlatou :-)

 Ze závodů si odnáším jedno poučení technického rázu- Nenabízet se k natáčení kolegyň chytrým mobilem. Jeden takový jsem totiž dostala do ruky s instrukcí, který dzndzik zmáčknout...vždyť je to tak triviální...:-D. Zodpovědně jsem číhala jako predátor na svou kořist, až přijde má chvíle..."chvíle dzindziku". Kolegyně už přichází na start, rozhodčí vkládá píšťalku do úst a....blik...mobil zhasl. Jelikož je dotykový, vehementně se jej dotýkám, jak jen můžu. Hladím, ťukám, polohlasně mu domlouvám. Kolem mě bohužel jen ročníky mému rovné, tedy žádný mlaďoch, který by si s touto technikou frajersky "tykal". Naštěstí si mého zmatkování všimne kolegyně vlastnící starou dobrou kameru a běh pohotově natáčí.

Po návratu z Horní Suché usedám k počítači a platím si "Katmajácké derby". Vím, že tento závod opět nebude ziskový, nýbrž diskový, ale chápu, že upevnění zón za to rozhodně stojí.

Také Katmaj začíná zvesela. Už ranní bloudění zaviněné zadáním špatných souřadnic pořadateli ( jejich záměr zbavit se konkurence však nakonec nevyšel :-D) na klidu nepřidá. Počasí straší, obloha temně zatažená zrána věští déšť. Ten se nakonec nekoná a běhání je příjemné. V jumpingu se disknout nehodlám, ale znáte to....člověk míní, osud mění. Doplácím na drobnou chybu. O půl vteřiny déle natažená ruka posílá Annie na nesprávnou překážku a píšťalka opět zazní. Jinak ovšem obávaná místa všechna vyšla, jak jsem chtěla a Andulin projev byl radostný, běh rychlý. Prostě jsem jí to zkazila :-(. 

1. zkouška vypadá moc hezky. Začíná dokonce dobře vypracovanou zónou na kladině, ovšem větší oblouk vyvádí Annie do opačné díry tunelu, než která je určena paní rozhodčí. Píšťalka :-(. Aspoň si pak vklidu opravuji zónu na Ačku a zbytek běhu je pěkný. 

Z 2. zkoušky mám opravdu radost. Stíhám to, čemu jsem ani moc nevěřila, "diskuji se" až opravou houpajdy ( nebýt toho, asi bychom s Annie už konečně i doběhly :-D).

Náš výkon můžete posoudit ZDE

A opět podobný scénář. Panáčová mladší ( uvažte ovšem, že ty geny někde musela vzít :-D) na stupních vítězů a její poslední finálový běh bez jediného zaváhání byl opravdovým zážitkem. Kdybych se k takovému výkonu mohla byť jen na pár kilometrů přiblížit, byla bych šťastná :-D

Posuďte ZDE 

Tuto poslední "diskotéku" bych rozhodně neoznačila jako "demitivující". Naopak. Byla přínosná a ukázala mi, že závodní září splnilo svůj účel. 

A ještě aby byl vidět rozdíl běhání na tréninku a na závodech, ilustrační video z intenzivky v Karviné ZDE